ECLI:CZ:US:2002:2.US.584.02
sp. zn. II. ÚS 584/02
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti O. U., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, ze dne 7. 6. 2002, č. j. 15 Co 1320/2002-47, mimo ústní jednání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl ústavní stížností rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, ze dne 7. 6. 2002, č. j. 15 Co 1320/2002-47, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 3. 2002, č. j. 3 C 6/2002-28.
Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl zastoupen advokátem na základě plné moci.
Na tomto základě Ústavní soud nejdříve posoudil přípustnost ústavní stížnosti. Z podané ústavní stížnosti a rubrikovaného rozsudku vyplývá, že tímto rozsudkem byl původně stěžovateli vyhovující rozsudek soudu I. stupně k odvolání žalované strany změněn v jeho neprospěch. Stěžovatel byl současně poučen o možnost podat v takovém případě dovolání, čehož také využil.
K této skutečnosti zaujal Ústavní soud následující stanovisko. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím. V daném případě stěžovatel tyto prostředky ještě nevyčerpal, neboť ve věci probíhá řízení o dovolání před Nejvyšším soudem. V takovém případě nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že podání ještě nesplňuje podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta jako nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2002 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu