ECLI:CZ:US:2002:2.US.588.02
sp. zn. II. ÚS 588/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky E. N., právně zastoupené Mgr. H. P., o návrhu na zrušení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2001, čj. 8 C 212/2000-49, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, čj. 20 Co 317/2001-79, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 2. 9. 2002, se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové. Uvedla, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva uvedená v čl. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byly porušeny její ústavně zaručené základní práva nebo svobody. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Z připojeného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 8 C 212/2000, Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, čj. 20 Co 317/2001-79, byl právní zástupkyni navrhovatelky doručen dne 19. 10. 2001. Tímto rozsudkem byl k odvolání navrhovatelky [v původním řízení žalované 1)] a A. N. [v původním řízení žalované 2)] potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2001, čj. 8 C 212/2000-49. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil navrhovatelce a A. N. povinnost vyklidit do 30 dnů od právní moci rozsudku byt v 1. poschodí domu č.p. 1038 na stavební parcele č. 1741, na ulici B. Soud tak vyhověl žalobě většinového spoluvlastníka předmětné nemovitosti, který v souladu s ustanovením §139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platně rozhodl o dalším hospodaření se společnou věcí. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.
Z data podání návrhu (2. 9. 2002) a data doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2001, čj. 20 Co 317/2001-79, právní zástupkyni navrhovatelky (19. 10. 2001) bylo zjištěno, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Navrhovatelka připouští, že z neznalosti zákonné úpravy nedodržela 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stížnost podle jejího názoru podstatně přesahuje svým významem její osobní zájmy, navrhuje, aby Ústavní soud ve věci postupoval podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ovšem dospěl k závěru, že uvedený argument je nepřípadný, neboť nemá oporu v zákonné úpravě, na niž navrhovatelka odkazuje.
Ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona vymezuje okolnosti, které mají za následek odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona představuje výjimku z uvedené zásady. Podle něj Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z uvedeného vyplývá, že aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu přichází v úvahu pouze pokud se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou. V posuzované věci lze z hlediska vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva podanou ústavní stížnost považovat naopak za přípustnou, neboť posledním prostředkem k ochraně práva podle citovaného ustanovení bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu ze dne 24. 9. 2001, čj. 20 Co 317/2001-79, které nabylo právní moci dne 19. 10. 2001. Zákonná podmínka pro aplikaci zmíněného ustanovení v dané věci tak není splněna.
Z návrhu vyplývá, že navrhovatelka chtěla aplikací uvedeného ustanovení docílit prominutí (prodloužení) zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Zákonná 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti je stanovena kogentním ustanovením §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a její nedodržení nelze prominout. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v žádném případě nelze považovat za prostředek, jímž by bylo možné takového následku dosáhnout.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2002 Vojtěch Cepl
předseda senátu