ECLI:CZ:US:2002:2.US.59.01
sp. zn. II. ÚS 59/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného advokátem JUDr. P. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2000, čj. 5 To 480/2000-66, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2001 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně. Tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále jeho právo na obhajobu a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 3 T 82/2000, Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2001, čj. 5 To 480/2000-66, bylo doručeno stěžovateli dne 23. 11. 2000 a jeho obhájci dne 28. 11. 2000.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zák.), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatele bylo jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 6. 2000, čj. 3 T 82/2000-43. Ústavní stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo odvolání stěžovatele zamítnuto, bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 28. 11. 2000. Tímto dnem počala stěžovateli běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Posledním dnem zákonem stanovené lhůty byl pátek 26. 1. 2001. Pokud byla ústavní stížnost osobně podána Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2001, stalo se tak evidentně po uplynutí zákonné lhůty.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel nedodržel lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 9. ledna 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj