ECLI:CZ:US:2002:2.US.618.02
sp. zn. II. ÚS 618/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. Z. T., o návrhu ze dne 17. 9. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 17. 9. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2002, navrhovatel tvrdil, že mu bylo v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod upřeno vlastnické právo k pozemku. Poukázal přitom na neplatnou kupní smlouvu. Vyslovil přesvědčení, že se cestou ústavní stížnosti domůže svých oprávněných vlastnických práv.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §34, §72 a §82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud navrhovatele přípisem ze dne 3. 10. 2002, aby vady podání odstranil ve lhůtě do 21 dne od doručení. Upozornil ho zejména na povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, včetně vlastního sepsání návrhu, a to na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Informoval navrhovatele i o povinnosti označit věc, jíž se návrh týká, vylíčit rozhodující skutečnosti a uvést, čeho se domáhá (tj. řádně formulovat petit návrhu). Navrhovatel byl zároveň upozorněn na následky, jež plynou z ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Navrhovatel obdržel uvedený přípis Ústavního soudu dne 7. 10. 2002.
Dne 18. 10. 2002 byla Ústavnímu soudu doručena žádost navrhovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad. Stejnou žádost Ústavní soud obdržel od advokátky JUDr. I. H., která v žádosti uvedla, že jí navrhovatel udělil dne 18. 10. 2002 plnou moc k zastupování. Ústavní soud žádosti navrhovatele vyhověl a lhůtu k odstranění vad mu prodloužil o dalších 20 dnů. Současně ho informoval, že jde o lhůtu konečnou s tím, že zákonnou 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti nelze obcházet prodlužováním soudcovských lhůt. Tento přípis Ústavního soudu obdržel stěžovatel 29. 10. 2002.
Dne 19. 11. 2002 obdržel Ústavní soud podání právní zástupkyně navrhovatele JUDr. I.H. nazvané "Ústavní stížnost na zkrácení vlastnického práva k nemovitostem". Je v něm poukazováno na rozsudky Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. 11. 1999, sp. zn. 11 C 6/98, a Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2000, sp. zn. 21 Co 25/2000, jimiž bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc. č. 366 v katastrálním území K., zapsaném na LV č. 556 u Katastrálního úřadu v Kutné Hoře, je státní podnik T. Navrhovatel tvrdí, že byl zkrácen na svém vlastnickém právu k pozemku tím, že soudy obou stupňů nedostatečně zhodnotily kupní smlouvu ze dne 16. 6. 1961, jež je dle jeho názoru padělek. Uplatnění vlastnických práv aplikací restitučních zákonů znemožnil údajně navrhovateli i státní podnik T.. Navrhovatel spatřuje porušení svých vlastnických práv taktéž v postupu Katastrálního úřadu v Kutné Hoře, který, místo toho, aby zamítl návrh na vklad, provedl duplicitní zápis vlastnictví.
K tomu, aby návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti mohl být ve smyslu zákona o Ústavním soudu projednán, musí splňovat zákonem požadované náležitos- ti. Mezi obecné náležitosti ve smyslu ustanovení §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu patří mimo jiné označení věci, které se ústavní stížnost týká (vymezení předmětu řízení), a uvedení toho, čeho se stěžovatel domáhá. Navrhovaný petit musí vycházet z možného obsahu nálezu v určitém typu řízení před Ústavním soudem. V řízení o ústavní stížnosti je obsahem petitu návrh na zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci [§82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] nebo návrh na vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování práva a svobody a příkazu obnovit, pokud je to možné, stav před porušením [§82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Navrhovatel tvrdí, že byl zkrácen na svém vlastnickém právu rozhodnutím obecných soudů a postupem katastrálního úřadu. Nenavrhuje však, čeho se podaným návrhem domáhá. Ústavnímu soudu tak není zřejmé, o čem má rozhodovat, zda o pravomocném rozhodnutí, opatření nebo jiném zásahu orgánu veřejné moci [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a jak má rozhodnout.
Ústavní stížnost nesplňuje ani náležitosti dle ustanovení §30 a §31 zákona o Ústavním soudu, dle nichž musí být stěžovatel v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Skutečnost, že je řádně právně zastoupen, musí doložit zvláštní plnou mocí udělenou v souladu s §31 zákona o Ústavním soudu. Přes výzvu Ústavního soudu však navrhovatel plnou moc nepředložil. Neučinila tak ani advokátka JUDr. I. H., která v písemných podáních ze dne 21. 10. 2002 a 15. 11. 1002 pouze konstatovala, že jí navrhovatel plnou moc udělil.
I když byl navrhovatel upozorněn na nedostatky svého podání, vytčené vady ani v prodloužené lhůtě neodstranil. Z toho důvodu není návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem projednatelný. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 21. listopadu 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj