ECLI:CZ:US:2002:2.US.659.01
sp. zn. II. ÚS 659/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele M. Č., zastoupeného advokátem JUDr. I. A., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2001, čj. Nt 210/99-47, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2001, čj. 2 To 156/2001-56, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která Ústavnímu soudu došla dne 15. 11. 2001 a i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. Tvrdí, že obecné soudy svým postupem porušily jeho ústavně garantované právo na obhajobu. Navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 210/99, z něhož zjistil následující:
Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. 36 T 17/95, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 1998, sp. zn. 4 To 7/98, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 a 4 trestního zákona a trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 písm. a) a b) trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti na dobu 6 roků.
Návrhem, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 30. 9. 1999 a poté několikrát doplněným, stěžovatel požádal o povolení obnovy řízení. Tvrdil, že soudy se v průběhu původního řízení nezabývaly možností jím nabízeného zhodnocování vkladů. V této souvislosti poukázal na článek autorů P. D. a E. H. "Nejvíce peněz se v uplynulém roce dalo vydělat na obchodech s akciemi", zveřejněný v deníku M. dne 22. 7. 1999, a na článek z ekonomické přílohy deníku P. z 21. 12. 2000. Současně navrhl vypracování nového znaleckého posudku, zaměřeného na problém, zda bylo možné, aby dosáhl za dva roky zhodnocení vkladů o 150 %.
Krajský soud v Ostravě rozhodl o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení usnesením ze dne 1. 8. 2001, čj. Nt 210/99-47. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že stěžovatel podává v pořadí již druhý návrh na povolení obnovy řízení, když první byl usnesením ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. Nt 201/99, zamítnut, neboť stěžovatel se jím domáhal přezkoumání otázek, které již byly dokazováním vyřešeny. Upozornil, že v původním řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví. Oba soudy odmítly námitky stěžovatele do věcné správnosti posudku i jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Své závěry řádně odůvodnily. Soud dále uvedl, že v původním řízení byla problematika zhodnocení vkladů a schopnosti stěžovatele dostát svým závazkům náležitě prověřena. Soudy dospěly k závěru, že informace stěžovatele, kterými získával důvěru občanů, byly nepravdivé a jeho sliby nereálné. Jeho návrh na povolení obnovy řízení je opakováním obhajoby uplatněné v průběhu trestního řízení. Za nový důkaz nemohou být považovány novinové články o zhodnocování akcií zavedených firem.
Stěžovatel podal proti usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení stížnost. Zdůraznil v ní, že jeho podnikatelský záměr byl zárukou toho, že bude schopen své závazky uhradit. Nalézacímu soudu vytýkal, že se jeho podnikatelským záměrem nezabýval a věnoval pozornost toliko doprovodné dokumentaci.
Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnost usnesením ze dne 26. 9. 2001, čj. 2 To 156/2001. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že argumenty stěžovatele jsou převážně opakováním toho, co uplatnil v rámci řízení, v němž bylo rozhodováno o jeho vině a trestu, i v řízení o předchozím návrhu na obnovu řízení. Uvedl, že novým tvrzením je pouze poukaz na podnikatelský záměr, který reprezentuje zelený sešit založený jako příloha spisu. Z jeho obsahu vyplývá, že se jedná o představy stěžovatele o podnikání a výpočty očekávaných efektů. K tomu stížnostní soud poznamenal, že podkladem rozhodnutí o vině stěžovatele bylo obsáhlé dokazování, které vedlo k jednoznačnému závěru, že stěžovatelem skutečně provozované podnikatelské činnosti měly mizivou efektivitu. Většina prostředků získaná od podvedených osob byla použita takovým způsobem, že již v době realizace tzv. investic do podnikatelských aktivit jiných subjektů muselo být stěžovateli zjevné, že nebude moci dostát svým závazkům vůči poškozeným. Na tom obsah jeho údajného podnikatelského záměru nemůže nic změnit.
Stěžovatel napadl rozhodnutí obou soudů projednávanou ústavní stížností. Odkazuje v ní na ustanovení §33 odst. 1, větu druhou trestního řádu, podle níž může obviněný mimo jiné uvádět důkazy sloužící k jeho obhajobě. Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny mu poskytnout plnou možnost jejich uplatnění. Toto právo je zdůrazněno v §2 odst. 13 trestního řádu jako jedna ze zásad trestního řízení. S poukazem na základní články Ústavy a na principy nezávislého soudního rozhodování stěžovatel tvrdí, že postupem obecných soudů bylo omezeno jeho právo na obhajobu. Uvádí, že se v rámci obnovy řízení domáhal vypracování nového znaleckého posudku, neboť původní posudek se zabýval pouze účetní povahou věci a zcela pomíjel podnikatelský záměr. Nový posudek by musel vyznět zákonitě v jeho prospěch a musel by prokázat, že se nemohl dopustit trestného činu podvodu, neboť chyběla jeho subjektivní stránka, a to zavinění v úmyslné formě.
Ústavní soud vyzval dle ustanovení §32 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Praze poukázal na to, že návrh na povolení obnovy řízení byl v podstatě opakováním návrhu předchozího. Přesto bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání a stěžovateli byl na jeho žádost ustanoven obhájce. V rámci veřejného zasedání stěžovatel předložil sešit formátu A4 obsahující jeho podnikatelský záměr, který doplnil různými novinovými články a komentáři. Rozhodnutí soudu bylo veřejně vyhlášeno za účasti obhájkyně stěžovatele. Jeho písemné vyhotovení bylo neprodleně zasláno všem oprávněným osobám. Poté, kdy stěžovatel podal stížnost, byl spis doručen stížnostnímu soudu, jenž stížnost zamítl. Soud má za to, že jeho postupem nebylo porušeno právo stěžovatele na obhajobu.
Vrchní soud v Praze vyslovil s argumentací stěžovatele nesouhlas. Poukázal na původní řízení, v němž byl vypracován znalecký posudek zabývající se efektivností podnikatelské činnosti stěžovatele. Rozsudek byl hodnocen v souladu s velmi obsáhlým důkazním materiálem shromážděným v přípravném řízení i v průběhu řízení před soudem, a to v souladu s ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu. Důvody, které soud vedly k nepovolení obnovy řízení, soud prvního stupně podrobně rozvedl. Ke stížnostním námitkám se odpovídajícím způsobem vyjádřil i stížnostní soud. Navrhl proto, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Jestliže článek 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel nepřímo dovolává, stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, rozumí se tím, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Při rozhodování je soudce vázán zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy), při výkonu své funkce je nezávislý (čl. 82 Ústavy). Pokud obecné soudy postupovaly v dané věci v souladu s ustanoveními trestního řádu, jež upravují průběh řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a do nichž se promítají principy upravené v článku 36 odst. 1 Listiny, a svůj postup řádně odůvodnily, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl ve svém celku nespravedlivý. Rozsah práva na spravedlivé soudní řízení, jak vyplývá z článku 36 a násl. Listiny, není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch ve věci.
Podstatou stěžovatelovy argumentace uplatněné v ústavní stížnosti je ovšem jeho tvrzení, že obecné soudy neakceptovaly jeho návrh na vypracování nového znaleckého posudku, čímž porušily jeho ústavně zaručené právo na obhajobu.
Obecné soudy vycházely v řízení o povolení obnovy řízení z ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu, podle něhož může být obnova trestního řízení povolena jen tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních pravomocného rozsudku tehdy, jestliže tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. V řízení o obnově se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se výlučně otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé by mohly odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí o vině a trestu. Vzhledem k tomu, že obnova řízení jako mimořádný opravný prostředek představuje průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí, řízení o ní je upraveno speciálně v hlavě devatenácté trestního řádu. Obecná ustanovení trestního řádu, na něž stěžovatel odkazuje, se uplatní podpůrně (stupeň jejich použití závisí na povaze příslušného stádia trestního řízení).
Ústavní soud se nedomnívá, že by obecné soudy při projednání návrhu stěžovatele porušily jeho právo na obhajobu či jiná ústavně zaručená práva dle hlavy páté Listiny. Stěžovateli bylo umožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 Listiny), čehož také podáním návrhu na obnovu řízení využil. Po celou dobu řízení měl zajištěnu právní pomoc obhájcem (čl. 40 odst. 3 Listiny) a jeho postavení ve srovnání s druhou stranou řízení nebylo nijak dotčeno (čl. 37 Listiny). Mohl vznášet návrhy a vyjadřovat se k provedeným důkazům. Věc byla projednána veřejně a za jeho přítomnosti i za účasti obhájce (čl. 38 odst. 2 Listiny). Pokud stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že soudy neakceptovaly jeho návrh na provedení nového znaleckého posudku, Ústavní soud poukazuje na závěry obecných soudů, vyslovené v odůvodnění napadených rozhodnutí. Oba soudy uvedly, že v původním řízení byl znalecký posudek zabývající se efektivností podnikatelské činnosti stěžovatele zpracován a byl hodnocen v souladu s velmi obsáhlým důkazním materiálem. Byla prověřena i problematika zhodnocení vkladů a schopnosti stěžovatele dostát svým závazkům. Jeho návrh na povolení obnovy řízení je z tohoto pohledu jen opakováním dřívější obhajoby. Za novou skutečnost označil stížnostní soud pouze vlastnoručně sepsané představy stěžovatele o podnikání a jeho výpočty očekávaných efektů. Tento důkaz soudy hodnotily v souvislosti s dalšími usvědčujícími důkazy provedenými již v původním řízení (a podrobně rozvedenými v odsuzujícím rozsudku), jejichž zákonnost v následném řízení o povolení obnovy řízení nemohly než přezkoumat. Své závěry o tom, že předložený podnikatelský záměr a novinové články o zhodnocování akcií zavedených firem nemohou být považovány za důkazy ve smyslu §278 odst. 1 trestního řádu, neboť nejsou způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o vině, soudy srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodnily.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 19. listopadu 2002 Vojtěch Cepl
předseda senátu