ECLI:CZ:US:2002:2.US.665.01
sp. zn. II. ÚS 665/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) P. J., 2) M. J., zastoupených advokátkou JUDr. I. Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 5. 2001, čj. 1 KZt 350/2001-5, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 14. 11. 2001 a doplněným dne 14. 2. 2002 domáhali přijetí nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že vydáním příkazu k domovní prohlídce ze dne 24. 1. 2001, čj. 5 Nt 1404/2001, Okresní soud v Kladně porušil jejich právo na nedotknutelnost obydlí dle článku 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a provedením domovní prohlídky v jejich domě dne 31. 1. 2001 Policie ČR, Obvodní oddělení ve Slaném porušila jejich ústavně zaručené základní právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a na zachování lidské důstojnosti dle čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 a odst. 2 Listiny. Navrhli, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 5. 2001, čj. 1 KZt 350/2001-5, jímž bylo porušeno jejich právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny.
Z obsahu vyžádaných spisů Okresního soudu Kladno, sp. zn. 5 Nt 1404/2001, a Krajského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 KZt 350/2001, Ústavní soud zjistil následující:
Na návrh Okresního státního zastupitelství Kladno vydal Okresní soud v Kladně dne 24. 1. 2001, pod čj. 5 Nt 1404/2001-3, příkaz k domovní prohlídce v rodinném domě stěžovatelů v obci L. Na jeho základě byla dne 31. 1. 2001 příslušníky Policie ČR pod vedením npor. K. provedena domovní prohlídka, při jejíž realizaci byl stěžovatelům předán písemný příkaz. Důvodem domovní prohlídky bylo podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat podle §203 trestního zákona. Po provedení domovní prohlídky podali stěžovatelé dne 5. 2. 2001 trestní oznámení na npor. M. K. pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ust. §158 odst. 1 trestního zákona a trestný čin ublížení na zdraví podle ust. §221 odst. 1 trestního zákona. Usnesením ze dne 16. 3. 2001, sp. zn. 1 Zt 124/2001, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně odložila trestní oznámení stěžovatelů jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé stížnost, kterou státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2001, čj. 1 KZt 350/2001-5, zamítl, neboť v jednání npor. K. neshledal porušení zákona. Rozhodnutí stížnostního orgánu bylo stěžovatelům doručeno dne 26. 6. 2001.
Z obsahu petitu ústavní stížnosti především vyplývá, že stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze, jímž byla zamítnuta jejich stížnost proti rozhodnutí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně o odložení trestního oznámení na npor. M. K.
S ohledem na povahu ústavní stížnosti se Ústavní soud v prvé řadě zabýval otázkou, zda stěžovatelé jsou osobami oprávněnými k podání ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy (§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z toho vyplývá, že příslušné rozhodnutí nebo opatření musí být vydáno v řízení, v němž byl stěžovatel účastníkem. Tato podmínka byla u stěžovatelů splněna. V řízení o prověření jejich oznámení nevystupovali jen jako oznamovatelé, ale zároveň i jako osoby poškozené dle ustanovení §43 odst. 1 trestního řádu. Státní zástupkyně jim doručila usnesení o odložení věci a stěžovatelé v postavení poškozených měli právo proti němu podat dle ustanovení §159 odst. 5 trestního řádu stížnost. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že stěžovatelé nejsou osobami zjevně neoprávněnými k podání ústavní stížnosti (§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda stěžovatelé dodrželi zákonem stanovenou lhůtu k podání ústavní stížnosti.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatelé brojili proti postupu Policie ČR při provádění domovní prohlídky v jejich domě a podali trestní oznámení na příslušníka Policie ČR npor. K., jemuž bylo provedení prohlídky svěřeno, byla posledním prostředkem k ochraně jejich práv ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stížnost proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně, jímž bylo trestní oznámení odloženo. 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti proto počala běžet dnem doručení rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Praze, jež bylo napadeno ústavní stížností, tj. dnem 26. 6. 2001. Je zřejmé, že pokud byla ústavní stížnost podána na poštu k doručení Ústavnímu soudu dne 14. 11. 2001, stalo se tak po lhůtě, uvedené v §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatelé spatřují porušení svých práv rovněž ve vydání příkazu k domovní prohlídce, což odůvodňují tím, že Okresní soud Kladno nerespektoval základní podmínky stanovené trestním zákonem a trestním řádem. Výslovně však nenavrhují jeho zrušení. I kdyby tomu tak bylo, Ústavní soud je nucen konstatovat, že proti příkazu k domovní prohlídce, jenž byl stěžovatelům předán při její realizaci dne 31. 1. 2001, zákon nepřipouští opravný prostředek. Lhůta k podání ústavní stížnosti by počala běžet doručením příkazu a ústavní stížnost by i v této části byla podána opožděně.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelé nedodrželi lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 26. února 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj