ECLI:CZ:US:2002:2.US.699.02
sp. zn. II. ÚS 699/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele L. H., o návrhu ze dne 7. 11. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 11. 2002 obrátil na Ústavní soud se žádostí o přešetření postupu Okresního soudu v Liberci v řízeních vedených pod sp. zn. 17 Nc 1162/98 a sp. zn. 8 Nc 1424/2002, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v řízení, v němž bylo dne 2. 10. 2002 vydáno usnesení, čj. 30 Co 375/2002-15, jímž soud odmítl navrhovatelovo odvolání směřující proti výroku o zahájení řízení o posouzení jeho způsobilosti k právním úkonům. Navrhovatel se domnívá, že uvedenými rozhodnutími a řadou dalších skutečností specifikovaných v návrhu došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 odst.1 a §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 21 dne. Tento přípis byl navrhovateli doručen oproti podpisu dne 20. 11. 2002. Dne 21. 11. 2002 navrhovatel podal k poštovní přepravě toliko přípis, ve kterém opakuje námitky nesprávného postupu výše zmíněných orgánů a rozvádí úvahy ohledně domnělého porušení jeho ústavně zaručených práv.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že dne 11. 12. 2002 marně uplynula soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatel přes poučení o možných následcích odstranil.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovateli byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména jeho povinnost plynoucí z ustanovení §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatel byl informován, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní komorou (110 00 Praha 1, Národní 16). Navrhovatel byl dále upozorněn, že pokud vytčené vady podání nebudou ani v této lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Navrhovatel však v řízení dále vystupoval bez nutného právního zastoupení, požadovanou speciální plnou moc nepředložil a z jeho dalšího přípisu ani nevyplývá, že má v úmyslu vady v právním zastoupení odstranit. Ústavní soud dále přihlédl ke skutečnosti, že navrhovatel před Ústavním soudem v minulosti vedl řadu již skončených řízení. Jsou mu tedy nepochybně dobře známy náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stanovené citovaným ustanovením zákona.
Za situace, kdy navrhovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu, než jeho návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud konstatuje, že návrhu, aby věc byla předána "Evropskému soudu nebo mezinárodnímu tribunálu v Haagu", nelze vyhovět, neboť k takovému úkonu Ústavní soud není oprávněn.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj