ECLI:CZ:US:2002:2.US.701.2000
sp. zn. II. ÚS 701/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti I. S., zastoupené JUDr. Z. J., proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 11. 7. 2000, č.j. Nem-108a/2000/Chle, ve spojení s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 26. 9. 2000, č.j. 6003/1813/2000/-Mo, a proti rozhodnutí ošetřující lékařky o zrušení pracovní neschopnosti k 7. 9. 1998 a rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. 10. 1998, č.j. Zdr 219/98, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 1. 12. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí o zamítnutí poskytování nemocenských dávek po uplynutí podpůrčí doby. Současně navrhla zrušení správního řádu, popř. těch jeho ustanovení, která mají souvislost s posuzováním pracovní neschopnosti. Konečně uvedla, že si je vědoma, že ústavní stížnost nemá stanovené náležitosti a požádala proto o určení lhůty k odstranění vad návrhu. Tato lhůta jí byla několikrát prodloužena. Dne 28. 5. 2001 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost podanou prostřednictvím zplnomocněného právního zástupce, ve které již není připojen akcesorický návrh podle §74 zákona č. 812/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh však byl rozšířen o napadení rozhodnutí ošetřující lékařky o zrušení pracovní neschopnosti k 7. 9. 1998 a rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. 10. 1998, č.j. Zdr 219/98.
Pokud jde o rozšíření podání ze dne 28. 5. 2001, Ústavní soud se jím nemohl zabývat, neboť tímto způsobem lze návrh rozšiřovat pouze ve lhůtě podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. V daném případě se však jednalo o rozhodnutí z roku 1998 a navíc se jednalo o nepřípustný návrh, když o této věci bylo Ústavním soudem rozhodnuto usnesením, sp. zn. III. ÚS 625/99, ze dne 27. 4. 2000.
V dalším se proto Ústavní soud mohl zabývat pouze napadeným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 26. 9. 2000, č.j. 6003/1813/2000/-Mo, které bylo podle správního spisu stěžovatelce doručeno dne 2. 10. 2000. Ústavní stížnost byla v této věci podána včas. Tímto rozhodnutím bylo k odvolání stěžovatelky potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 11. 7. 2000, č.j. Nem-108a/2000/Chle, kterým bylo rozhodnuto podle §15 odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovatelce jako zaměstnankyni Okresního úřadu v Karviné nepřiznává poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Podle stěžovatelky tím došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v čl. 30 odst. 1, čl. 31 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tato tvrzení stěžovatelka obsáhle odůvodňuje ve vztahu k neoprávněnému ukončení pracovní neschopnosti. Jak bylo výše uvedeno, tímto rozhodnutím se Ústavní soud nemohl zabývat a musel se proto omezit pouze na přezkum ústavnosti rozhodnutí orgánů správy sociálního zabezpečení podle §15 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců. Za tím účelem si vyžádal vyjádření obou těchto orgánů. K návrhu se za Českou správu sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, vyjádřil její ředitel JUDr. M. K., který poukázal na okolnosti případu i na to, že na základě stížností stěžovatelky se věcí zabývaly další orgány, aniž shledaly pochybení. Zdůraznil, že nebyla splněna základní podmínka pro přiznání dávky, neboť pracovní neschopnost stěžovatelky byla již ukončena pravomocným rozhodnutím Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. 10. 1998, č.j. Zdr 219/98. Návrh ve věci nepodal. Za Okresní správu sociálního zabezpečení v Karviné se vyjádřil její ředitel JUDr. M. N. tak, že setrval na správnosti postupu svého úřadu.
Na základě odůvodnění návrhu, vyjádření účastníků a předloženého spisového materiálu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná v části, ve které směřuje proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 11. 7. 2000, č.j. Nem-108a/2000/Chle, ve spojení s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 26. 9. 2000, č.j. 6003/1813/2000/-Mo.
Podle §15 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců může být nemocenské poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby. V daném případě jde o to, že z hlediska uplatňování ústavně zaručených práv se jedná o nenárokovou, tudíž fakultativní dávku ("...může být..."). Je věcí diskreční pravomoci správního orgánu, aby uvážil možnosti jejího poskytnutí v mezích, které stanoví zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců. V takovém případě nemohlo být shledáno již s ohledem na ustanovení čl. 41 Listiny porušení čl. 30 odst. 1 Listiny, neboť práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci se lze domáhat pouze v mezích zákonů (zde zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců), které toto ustanovení provádějí. V daném případě navíc stěžovatelka již ve stavu nemocných nebyla, přičemž rozhodnutí o tomto stavu již Ústavní soud přezkoumávat nemůže. Ustanovení čl. 31 odst. 1 Listiny se pak na danou věc nevztahuje.
Pokud jde o porušení procesních práv stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že v daném případě šlo o poskytnutí ochrany cestou jiného než soudního orgánu, který však mohl posuzovat z ústavního hlediska pouze to, zda využití správního uvážení nevykazuje znaky svévole. Tak tomu ale v daném případě nebylo.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., senát Ústavního soudu bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Pokud jde o otázku ukončení pracovní neschopnosti, která byla podstatnou pro rozhodování orgánů správy sociálního zabezpečení, Ústavní soud znovu připomíná, že tato otázka nemohla být předmětem tohoto řízení, neboť pravomocné rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. 10. 1998, č.j. Zdr 219/98, bylo touto ústavní stížností napadeno jednak po více než roční lhůtě, když nabylo právní moci již 14. 12. 1998, jednak již o této věci bylo Ústavním soudem rozhodnuto usnesením, sp. zn. III. ÚS 625/99, ze dne 27. 4. 2000. V této části byla proto ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako podaná po lhůtě stanovené tímto zákonem, jednak podle §43 odst. 1 písm. ) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako nepřípustná.
V důsledku toho nebylo možno zabývat se ani akcesorickým návrhem na zrušení správního řádu, neboť tento návrh nutně sdílí osud rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. 1. 2002
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu