ECLI:CZ:US:2002:2.US.705.01
sp. zn. II. ÚS 705/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. B., proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 1 T 409/2000, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 222/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2001, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 1 T 409/2000, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 222/2001, a to pro porušení čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jako ž č. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že do této lhůty se započítává i den doručení rozhodnutí, resp. den, kdy došlo k rozhodné skutečnosti. Ust. §72 odst. 2. cit. zák. je kogentní povahy, neumožňuje prominutí ani prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti.
Ze sdělení 0kresního soudu v Jihlavě, které si Ústavní soud vyžádal, a které Ústavní soud obdržel dne 4. 2. 2002, bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 6 To 222/2001, byl stěžovatelce doručen dne 8. 10. 2001, ústavní stížnost (podaná k poštovní přepravě dne 7. 12. 2001) tedy byla podána až po uplynutí výše uvedené 60 denní lhůty stanovené pro její podání zákonem.
Při shrnutí výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Protože byl Ustavní soud nucen podanou ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítnout, nezabýval se již nedostatkem podání spočívajícím v absenci zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem právním zástupcem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 5. března 2002