ECLI:CZ:US:2002:2.US.709.01
sp. zn. II. ÚS 709/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. J. J., advokátem, se, na postup Vrchního soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 12. 12. 2001 ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá postup Vrchního soudu v Praze, kterým mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv a navrhuje, aby Ústavní soud zakázal tomuto soudu pokračovat v zásahu spočívajícím v odmítnutí řešit jeho věc.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel se dne 13. 4. 2001 obrátil na Vrchní soud v Praze podáním označeným jako "Žaloba o přezkum správního řízení §244 OSŘ", požádal také o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Jeho podáním se zabýval Vrchní soud v Praze a přípisem ze dne 9. 10. 2001, č.j. Na 116/2001 - 3, mu sdělil, proč nelze jeho podání projednat.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. l písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 709/01, vyplývá, že skutkově totožnou ústavní stížnost stejného stěžovatele Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud konstatuje, že z obsahu sdělení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2001 zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele shledán nebyl. Vrchní soud v Praze v něm řádně a pečlivě vysvětlil, proč podání stěžovatele, s ohledem na jeho obsah, nelze považovat za správní žalobu a současně mu poskytl poučení o možném postupu v jeho věci. Pro uvedené a pro obsah podání, učiněného stěžovatelem k Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 4. 2001, označeného jako "Žaloba o přezkum správního řízení §244 OSŘ", je nepochybné, že stížností napadené sdělení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2001 zasáhnout do práv stěžovatele způsobilé nebylo. Ústavní soud dále konstatuje, že ani v nyní posuzované ústavní stížnosti neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od svých závěrů přijatých v usnesení ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 709/01.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. 11. 2002
Vojtěch Cepl
předseda senátu