Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.12.2002, sp. zn. II. ÚS 741/02 [ usnesení / WAGNEROVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:2.US.741.02

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2002:2.US.741.02
sp. zn. II. ÚS 741/02 Usnesení II. ÚS 741/02 Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti MUDr. M.H., zastoupeného JUDr. Y. K., advokátkou, proti usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. ČTS:ORCB-1057/TČ-HK-2002, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2002, č. j. Zt 1298/2002-7, takto: Ústavní stížnost se odmítá . Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2002, č. j. Zt 1298/2002-7, byla zamítnuta stížnost proti usnesení Policie ČR, okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. ČTS:ORCB-1057/TČ-HK-2002. Napadeným usnesením Policie ČR bylo podle ust. §160 odst. 1 trestního řádu zahájeno proti stěžovateli trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle ust. §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že v šesti případech uvedl do oznámení pojistné události jinou diagnózu, než která odpovídala skutečnému stavu, čímž měl způsobit České pojišťovně, a. s. škodu ve výši nejméně 35.300 Kč. Podle názoru stěžovatele vyjádřeného v ústavní stížnosti nebyly podle ust. §158 tr. řádu zjištěny a zejména odůvodněny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a dále má stěžovatel zato, že výrok usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje popis skutků, ze kterých byl obviněn, a v odůvodnění usnesení pak nejsou přesně označeny skutečnosti, které svědčí o důvodnosti trestního stíhání ve smyslu §160 tr. řádu. V souvislosti s tím se stěžovatel domnívá, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží mimo jiné také požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi kontrole státního zastupitelství a posléze při rozhodování o meritu i soudnímu přezkumu. Ústavní soud se necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení v době, kdy bylo zahajováno opatřením, proti kterému nebylo možné podat opravný prostředek. Od tohoto závěru se neodchýlil ani po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kdy je vůči usnesení o zahájení trestního stíhání připuštěna s účinností od 1. 1. 2002 podle ust. §160 odst. 7 tr. řádu stížnost (obdobně usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 535/02). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možné odčinit jinak (vzetí do vazby, zatčení, zadržení podle §75 tr. řádu), by ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, byla připuštěna. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v počátku trestního řízení je však jinak třeba považovat za nepřípustný. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. prosince 2002 JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:2.US.741.02
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 741/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 17. 12. 2002
Datum vyhlášení  
Datum podání 2. 12. 2002
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Wagnerová Eliška
Napadený akt rozhodnutí jiné
rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §2, §160
  • 2/1993 Sb., čl. 8
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstřík důkaz
procesní postup
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-741-02
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 42142
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-22