ECLI:CZ:US:2002:3.US.116.02
sp. zn. III. ÚS 116/02
Usnesení
III. ÚS 116/02
Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Ing. J. V., zastoupeného JUDr. M. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 20 Cdo 1808/2001-36, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2000, č. j. 11 Co 655/2000-22, a Okresního soudu v Lounech ze dne 13. března 2000, č. j. 2 E 258/2000-7, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí a současně odložení jejich vykonatelnosti Uvedl, že se rozhodnutími cítí poškozen na právech, která jsou mu zaručena čl. 4 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když byl nařízen výkon rozhodnutí podle platebního rozkazu ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. Ro 553/95, - přikázáním pohledávky ve výši 143.786,50 Kč z účtu u peněžního ústavu, přičemž nebyl vzat zřetel na jeho námitky, uplatněné v odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem a také v dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dne 29. listopadu 2001 odmítnuto dovolání stěžovatele, zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud důvodně rozhodl o jeho nepřípustnosti a své usnesení vyčerpávajícím způsobem, s poukazem na §236 a násl. obč. soudního řádu, odůvodnil. Nutno konstatovat, že stěžovatel v návrhu ani konkrétní výhrady k tomuto rozhodnutí neuvedl.
Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na zjištění, že stěžovatelem podané dovolání nebylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně jeho tvrzeného práva v předmětné věci poskytuje, ústavní stížnost napadající usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2000, jakož i usnesení soudu I. stupně, byla podána po lhůtě k tomu stanovené, a proto odmítnuta [§72 odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2002