ECLI:CZ:US:2002:3.US.182.02
sp. zn. III. ÚS 182/02
Usnesení
III. ÚS 182/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci 1) K. P., a 2) K. G., zastoupených JUDr. M. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2002, sp. zn. 1 To 163/2002 a 1 To 143/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených usnesení, jimiž byla zamítnuta jejich stížnost, směřující proti rozhodnutí soudu I. stupně o prodloužení trvání vazby. Vyslovili přesvědčení, že postupem soudů byla porušena jejich práva, zakotvená v čl. 8 odst. l, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, když poukázali na obsah §140 odst. 2 tr. řádu, na způsob, jakým bylo doručováno rozhodnutí soudu I. stupně jejich právnímu zástupci, na postavení státního zástupce v přípravném řízení a rozhodování o vazbě za účinnosti trestního řádu ve znění novely č. 265/2001 Sb.
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě ve svém písemném vyjádření ze dne 4. července 2002 uvedl, že se ve stížností napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými ve stížnosti proti usnesení soudu I. stupně a tuto důvodně odmítl. S poukazem na obsah a odůvodnění rozhodnutí navrhl odmítnutí podané ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2002 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se ve svém rozhodnutí vypořádal s námitkami uplatněnými ve stížnosti proti usnesení soudu I. stupně, vztahujícími se mj. k jeho vykonatelnosti, návrh státního zástupce na prodloužení vazby stěžovatelů shledal důvodným. Na toto rozhodnutí a jeho odůvodnění lze proto v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2002