ECLI:CZ:US:2002:3.US.193.02
sp. zn. III. ÚS 193/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2002, sp. zn. 30 Ca 71/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2002 (30 Ca 71/98-123) a tvrdil, že postupem tohoto soudu (zastavením řízení) o jeho žalobě došlo k porušení ústavně zaručeného práva obsaženého
v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; podle odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatel - stručně řečeno - neztotožňuje s právním názorem jmenovaného obecného soudu, že rozhodnutí vydané po povolení mimořádného opravného prostředku - přezkoumávání daňových rozhodnutí - musí být vždy novým rozhodnutím ve věci. Stěžovatel argumentuje tak, že původní rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (ze dne 25. února 1998 -
FŘ 110/3569/1997-202) nebylo změněno ani zrušeno (bylo potvrzeno), proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil podáním předsedy senátu, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo (§30 odst. 3 zákona). Účastník tohoto řízení je toho názoru, že zastavením řízení nedošlo k porušení tvrzeného práva stěžovatele, neboť na základě jeho žádosti bylo povoleno přezkumné řízení (§55b zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona o správě daní a poplatků). Po jeho provedení bylo vydáno nové rozhodnutí ve věci, které bylo dále napadeno opravným prostředkem, o němž rozhodlo Ministerstvo financí ČR tak, že odvolání zamítlo. Pro stručnost odkázal jmenovaný soud na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
Finanční ředitelství v Brně, vedlejší účastník řízení, se k výzvě Ústavního soudu vyjádřilo obsáhlým podáním, ve kterém - stručně shrnuto - dovozuje, že rozhodnutí vydané po povolení přezkoumávání daňového rozhodnutí je vždy novým meritorním rozhodnutím ve věci. Závěrem svého podání vedlejší účastník navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud vyžádal spis Finančního ředitelství v Brně (FŘ-110/2256/98/0107-202) a poté co se s jeho obsahem seznámil a s přihlédnutím k vyjádření účastníků řízení a důvodům ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 16. ledna 2002 (30 Ca 71/98-123) zastavil řízení ve věci žaloby stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. února 1998 (FŘ 110/3569/1997-202), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hrušovanech nad Jevišovkou, dodatečnému platebnímu výměru č. 970000200 ze dne 4. července 1997 (11293/97/347970/2524), jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1994 ve výši 311.360,- Kč. Důvodem zastavení řízení bylo, že Ministerstvo financí ČR povolilo na žádost stěžovatele přezkoumávání žalobou napadeného rozhodnutí podle §55b zákona o správě daní a poplatků. Obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že za situace, kdy žalobou napadené rozhodnutí bylo "nahrazeno" rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne
3. dubna 2000 (FŘ-110/2256/98/0107-202) a odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo pravomocně zamítnuto, nezbylo než řízení zastavit (§250i odst. 2 o. s. ř.).
Tomuto právnímu názoru obecného soudu nelze pod aspektem ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout, a to již proto, že stěžovatel má k dispozici proti novému rozhodnutí ve věci (rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 3. dubna 2000 -
FŘ-110/2256/98/0107-202) řádné opravné prostředky (odvolání), které ostatně i využil (rozhodnutím Ministerstva financí ČR ze dne 20. června 2001 - 391/27928/2001 bylo jeho odvolání zamítnuto), a prostředky soudní ochrany (správní žalobu); k porušení tvrzeného práva obsaženého v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod proto dojít nemohlo. Stěžovatel totiž může vznést své věcné výhrady proti jemu dodatečně vyměřené dani v odvolacím řízení u správce daně (jak ostatně i učinil), příp. v rámci soudního řízení.
Z takto rozvedených důvodů nebyl shledán zásah do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele; ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná a jako taková byla odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. srpna 2002