ECLI:CZ:US:2002:3.US.259.01
sp. zn. III. ÚS 259/01
Usnesení
III. ÚS 259/01
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele M.T., zastoupeného JUDr. J.N., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2001, sp. zn. 11 To 6/2001, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. května 2000, sp. zn. 1 T 28/97, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1999, sp. zn. 11 To 85/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech, (správně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Pokud jde o odvolací řízení a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2001, poukázal na svou dlouhodobou pracovní neschopnost způsobenou úrazem, na nezbytnost terapie a klidové léčby, což mu znemožňovalo účastnit se veřejného zasedání, a na to, že soud II. stupně o odvolání rozhodl, aniž jej řádně předvolal - obsílku na den 26. února 2001 nepřevzal a pokud v protokolu o jednání je uvedeno její doručení, jde o údaj neobjektivní. Dále poukázal na obsah obsílky k veřejnému zasedání, když tato neobsahuje údaje o dni a hodině jednání a tím, podle jeho názoru, nemohla mu začít běžet lhůta k přípravě a v takovém případě odvolací soud neměl v jeho nepřítomnosti jednat, když na osobní účasti trval a jednání se zúčastnit chtěl. Z těchto důvodů vyslovil přesvědčení, že Vrchní soud v Praze porušil jeho právo na spravedlivý proces. Současně navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 28/97 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2001, sp. zn. 11 To 6/2001, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Dopis stěžovatele, odeslaný Vrchnímu soudu v Praze dne 19. února 2001 a obsahující jeho sdělení, že omlouvá svou neúčast u veřejného zasedání dne 26. února 2001 - pro pracovní neschopnost, prokazuje, že obsílku k jednání odvolacího soudu obdržel, o odročení veřejného zasedání nežádal. Z obsahu protokolu o tomto zasedání, uskutečněném dne 26. února 2001, pak nutno konstatovat, že přítomný obhájce obžalovaného, jednající v substituci jeho advokáta Mgr. P., sdělil soudu, že obžalovaný byl jmenovaným informován tak, že jeho účast u veřejného zasedání není povinná a obžalovaný tedy svého práva účasti nevyužívá. Z těchto důvodů pak odvolací soud rozhodl, že bude jednat bez účasti obžalovaného, v usnesení, jímž odvolání obžalovaného zamítl, se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami, tedy i s námitkou, která se týkala důvodů, pro které byl rozsudek soudu I. stupně dne 12. listopadu 1999 zrušen, a právního názoru odvolacího soudu v usnesení vysloveného [§258 odst. 1 písm. a), b) a c) tr. řádu].
Z výše uvedených zjištění je nepochybné, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti, napadající postup a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. května 2000, sp. zn. 1 T 28/97, jsou nepravdivá a neopodstatněná, a že k zásahu do práv, kterých se stěžovatel dovolává, nedošlo. Proto byl návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pokud jde o ústavní stížnost proti rozsudku soudu I. stupně a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1999, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. března 1999, sp. zn. 1 T 28/97, odmítnutí návrhu, jež nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je odůvodněno §72 odst. 2, §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2002