ECLI:CZ:US:2002:3.US.332.02
sp. zn. III. ÚS 332/02
Usnesení
III. ÚS 332/02
Ústavní soud rozhodl dne 4. července 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti R.M., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2002, sp. zn. 67 To 130/2002, o propuštění z vazby, a ve věci návrhu dle §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na zrušení §65 tr. řádu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 23. května 2002, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2002, sp. zn.
67 To 130/2002. Rozhodnutím obecného soud se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení §65 tr. řádu, když dle jeho přesvědčení se uvedené zákonné ustanovení nachází v rozporu s čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Nt 4033/2002, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo zjištěno následující: Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2002, sp. zn.
67 To 130/2002, byla zamítnuta stížnost stěžovatele v řízení před Ústavním soudem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. Nt 4033/2002, jímž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, a to poté, co soud shledal ve věci přítomnost vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. řádu. Stěžovatel je přitom stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2a) a odst. 4c) tr. zák.
Dle názoru, obsaženého v ústavní stížnosti, namítaného dotčení základního práva na nedotknutelnost osobní svobody, na spravedlivý proces a na obhajobu se obecné soudy dopustily tím, že nedodržely lhůtu dle §72 odst. 3 tr. řádu, dále tím, že stěžovateli nebyl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby, když dle §65 odst. 2 tr. řádu státní zástupce tomuto odepřel právo nahlédnout do spisu.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Městský soud v Praze při posuzování předmětné věci respektoval kautely plynoucí z tr. řádu, respektoval příslušná procesní ustanovení a svoje rozhodnutí řádně a přiléhavě odůvodnil. V této souvislosti Ústavní soud toliko poukazuje na skutečnost, že žádost o propuštění z vazby byla stěžovatelem podána před 1. lednem 2002, tj. před nabytím účinnosti zák. č. 265/2001 Sb., jímž byl novelizován tr. řád, pročež Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nezbylo, než dne 28. prosince 2001 postoupenou žádost o propuštění z vazby, s ohledem na střet dvou právních úprav a z něj plynoucí důsledky z ustanovení §71 odst. 2 tr. řádu ve spojení s čl. II zák. č. 265/2001 Sb., Městskému zastupitelstvu v Praze vrátit. V dalším řízení pak k porušení lhůt dle §73b odst. 3 ve spojení s §72 odst. 3 tr. řádu nedošlo. Namítá-li stěžovatel omezení základního práva na obhajobu v postupu dle §65 odst. 2 tr. řádu, Ústavní soud jednak upozorňuje na absenci konkrétních skutečností v ústavní stížnosti, svědčících pro uvedený závěr a dále odkazuje na sdělení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. února 2002, č.j. KZv 2127/2001, v němž k žádosti stěžovatele o přezkoumání postupu policejního rady v souvislosti s nahlížením do spisu konstatuje, že k odepření práva nahlížet do spisu v dané věci ze strany policejního rady nedošlo. Napadeným rozhodnutím obecný soud tudíž základní práva na nedotknutelnost osobní svobody, na spravedlivý proces a na obhajobu neporušil, pročež nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na uvedené a s poukazem na ustálenou judikaturu (Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, s. 351), dle níž je-li samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka návrhu na kontrolu norem, Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh stěžovatele na zrušení §65 tr. řádu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2002