ECLI:CZ:US:2002:3.US.333.02
sp. zn. III. ÚS 333/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele I., a.s., právně zastoupené JUDr. Z. J., advokátkou, směřující proti rozhodnutí ČR-Státní energetické inspekce, územní inspektorát Brno, ze dne 2. 4. 2002, čj. 062300601/0246/62.104/Ne, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2002 domáhal zrušení rozhodnutí ČR-Státní energetické inspekce, územní inspektorát Brno ze dne 2. 4. 2002, čj. 062300601/0246/62.104/Ne, s odůvodněním, že jím byl navrhovatel omezen na svých právech. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání navrhovatele a potvrzeno rozhodnutí kontrolního pracovníka, čj. 062300601/0098, ze dne 4. 2. 2002, ve kterém se podle §12 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v platném znění, konstatovalo, že navrhovatel se dopustil v průběhu I. čtvrtletí roku 2001 opakovaného nesplnění smluvené platební povinnosti, čímž porušil §89 odst. 1 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb.
Navrhovatel v návrhu polemizuje se skutkovými zjištěními, které provedená kontrola zjistila a uvádí, že takto byly narušeny základní principy ústavně zaručených práv a svobod, především pak právní jistota účastníků právních vztahů.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, zejména procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii.
Řízení před orgánem veřejné moci, jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotně právní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného meritorního rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; nelze proto porušení základních navrhovatelčiných práv spatřovat ve vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže napadené rozhodnutí tvoří jen podklad pro následné meritorní rozhodnutí o právech a povinnostech.
Podle ust. §92 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) je Státní energetická inspekce organizační složkou státu. Podle §93 cit. zákona Státní energetická inspekce kontroluje dodržování tohoto zákona, zákona o hospodaření energií a zákona o cenách v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Za porušení uvedených zákonů ukládá pokuty na návrh ministerstva, Energetického regulačního úřadu nebo na základě vlastního zjištění. Při výkonu kontroly se Státní energetická inspekce řídí zvláštním právním předpisem, kterým je zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
Jestliže by Státní energetická inspekce na základě závěrů kontroly uložila navrhovateli pokutu, bylo by možné její uložení napadnout opravným prostředkem, o kterém by rozhodoval odvolací orgán a jeho rozhodnutí by podléhalo soudnímu přezkumu v rámci správního soudnictví. V průběhu obou těchto řízení (řízení před správním orgánem i řízení před soudem) by se příslušné orgány musely zabývat i otázkou, zda kontrola, jejíž závěry byly podkladem pro udělení pokuty, proběhla řádně v souladu s platnými právními předpisy. V tomto řízení by pak bylo možné případné zjištěné nesprávnosti provedené kontroly napravit. Teprve kdyby k nápravě nedošlo, byla by na místě ústavní stížnost, která je za současného stavu věci předčasná.
Ústavní soud jen na okraj poznamenává, že z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, směřují do merita věci a postrádají ústavněprávní aspekt.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2002