ECLI:CZ:US:2002:3.US.338.01
sp. zn. III. ÚS 338/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky PhDr. D.N., zastoupené H.D., proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 15 Co 88/2001, 15 Co 89/2001-1074, ze dne 9. 3. 2001, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 10 P 174/96-1024, ze dne 4. 1. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Osobním podáním ze dne 1. 6. 2001 předložila navrhovatelka Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 15 Co 88/2001, 15 Co 89/2001-1074, ze dne 9. 3. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 10 P 174/96-1010, ze dne 6. 12. 2000 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 10 P 174/96-1024, ze dne 4. 1. 2001. Napadenými usneseními byla podle názoru navrhovatelky porušena ustanovení čl. 36, 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 5, 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 10 P 174/96, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 3. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka je účastníkem řízení, v němž je projednávána a rozhodována úprava vztahů k nezletilým dětem navrhovatelky a jejího rozvedeného manžela na dobu po rozvodu jejich manželství. O úpravě rodičovské odpovědnosti bylo rozhodnuto rozsudkem označeného soudu, č.j. 10 P 174/96-719, ze dne 29. 6. 1999 tak, že obě nezletilé děti byly svěřeny do střídavé výchovy obou rodičů se vzájemně upravenými právy a povinnostmi. Ze spisového materiálu Ústavní soud dále zjistil, že tato úprava není realizována a v průběhu doby stále probíhá jednání o další úpravu těchto vztahů na základě jednotlivých návrhů rodičů na vydání předběžného opatření o úpravě vztahů a v současné době probíhá jednání o nové úpravě těchto vztahů na základě návrhu podaného orgánem péče o dítě, který byl ustanoven opatrovníkem pro řízení.
Podaný návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 15 Co 88/2001, 15 Co 89/2001-1074, ze dne 9. 3. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 10 P 174/96-1010, ze dne 6. 12. 2000 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. 10 P 174/96-1024, ze dne 4. 1. 2001. Usnesením soudu I. stupně ze dne 6. 12. 2000 byla ustanovena MčP. opatrovníkem nezletilých dětí a usnesením tohoto soudu ze dne 4. 1. 2001 byl zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření o svěření nezletilých dětí jeho výchovy a určení výživného matce a návrh matky na vydání předběžného opatření o svěření nezletilé dcery do její výchovy a na předběžné opatření o určení, že nezletilý syn bude pokračovat ve školní docházce v dané škole. Městský soud v Praze o obou těchto usneseních rozhodl usnesením, č.j. 15 Co 88/2001, 15 Co 89/2001-1074, ze dne 9. 3. 2001 tak, že obě tato usnesení potvrdil.
Navrhovatelka namítala, že těmito usneseními byla porušena především ustanovení Úmluvy o právech dítěte, protože obecné soudy nerespektují zásadu odpovědnosti rodičů při výchově a usměrňování svých dětí, zásadu neoddělení dítěte od svých rodičů pro jejich vůli a právo dětí udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči.
Dále navrhovatelka vytýkala obecným soudům, že nebylo do doby podání ústavní stížnosti rozhodnuto o jejím návrhu na vyloučení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3, která ve věci rozhoduje, přičemž námitka byla vznesena již 4. 8. 2000. Nerozhodnutím o této námitce porušily obecné soudy ustanovení čl. 36 Listiny.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka se dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že navrhovatelka námitku podjatosti soudkyně soudu I. stupně vznesla po rozhodnutí soudu I. stupně usnesením, č.j. 10 P 174/96-894, ze dne 2. 8. 2000, kterým byl zamítnut dřívější návrh na vydání předběžného opatření. Dále Ústavní soud ze spisu zjistil, že Městský soud v Praze jako soud odvolací při projednávání odvolání proti tomuto usnesení současně posuzoval i námitku podjatosti a usnesením, č.j. 15 Co 551/2000, 15 Co 552/2000-1001, ze dne 14. 11. 2000, o této námitce také rozhodl a v odůvodnění rozhodnutí tuto skutečnost uvedl. Navrhovatelka namítala, že o podjatosti je soud vyššího stupně povinen rozhodnout usnesením tak, že ve výroku bude výslovně uvedeno, že soudce není podjatý. K této námitce Ústavní soud připomíná, že především námitka byla podána až poté, co soud I. stupně vydal rozhodnutí (usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření), nebyla vznesena v průběhu řízení o podaném návrhu. Je běžnou rozhodovací praxí, že v takovém případě, tj. pokud je námitka vznesena po rozhodnutí soudu I. stupně, je soudem vyššího stupně posuzována ve smyslu §16 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") v senátě při projednávání odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně a také senát o této námitce rozhodne tak, že pod tímto úhlem posuzuje napadené rozhodnutí. Výrokem odvolacího soudu o tom, že napadené rozhodnutí se potvrzuje, je zároveň rozhodnuto i o námitce podjatosti tak, že soudce není podjatý. V opačném případě by odvolací soud za předpokladu, že rozhodoval vyloučený soudce, musel napadené rozhodnutí zrušit. Samostatným rozhodnutím pak rozhoduje soud vyššího stupně o námitce podjatosti v případě, že tato námitka je vznesena v průběhu řízení před soudem I. stupně. V takovém případě musí být věc postoupena soudu vyššího stupně, který rozhodne usnesením o námitce podjatosti a teprve po tomto rozhodnutí může dále probíhat řízení, v němž byla námitka vznesena. Ústavní soud vzhledem ke zjištění, že Městský soud v Praze o podané námitce podjatosti rozhodl spolu s rozhodováním o odvolání, což jednoznačně vyplývá ze spisu (č.l. 1004), dospěl k závěru, že tímto postupem nebylo porušeno právo navrhovatelky na spravedlivý proces.
Pokud jde o námitky navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 15 Co 88/2001, 15 Co 89/2001-1074, ze dne 9. 3. 2001 a předcházejícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, zde Ústavní soud s poukazem na skutečnost, že se jednalo o rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a ve věci nyní probíhá řízení o úpravě vztahů rodičů k nezletilým dětem na základě návrhu orgánu péče o dítě, konstatuje, že ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nepřípustná. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Jak bylo uvedeno, napadená rozhodnutí se týkala zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a probíhá řízení ve věci samé, v němž bude rozhodnuto o svěření dětí do výchovy. Teprve pravomocným ukončením tohoto řízení budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva dítěte i rodičů poskytuje.
Vzhledem k těmto závěrům nezbylo Ústavním soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve vztahu k námitce podjatosti soudkyně soudu I. stupně podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněny. Návrh směřující vůči shora označeným usnesením Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 pak Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu