ECLI:CZ:US:2002:3.US.339.02
sp. zn. III. ÚS 339/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky R. A. M., zastoupené JUDr. D. S., advokátkou, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v nesprávném zápisu jména navrhovatelky do matriky vedené u Obvodního úřadu Městské části Praha 6, spojeného s návrhem na zrušení §69 zákona č. 301/2000 Sb., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se návrhem, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 29. 11. 1999 domáhala změny v zápise do matriky, vedené při Obvodním úřadu Městské části Praha 6, který v rozporu se souhlasným prohlášením snoubenců před příslušným orgánem církve o jejich společném příjmení, které mělo znít "R.", na základě žádosti manželů o zápis do matriky, knihy manželství, s uvedením společného příjmení ve znění výše uvedeném, zapsal do sloupce týkajícího se nevěsty příjmení "R.". Podle názoru navrhovatelky došlo tímto postupem Obvodního úřadu k porušení jejího práva na ochranu jména podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatelka současně požadovala, aby Ústavní soud zrušil ust. 69 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci návrh směřoval proti postupu Obvodního úřadu Městské části Praha 6, oddělení matriky, který provedl zápis do matriky v jiné podobě než navrhovali tehdejší snoubenci svým souhlasným prohlášením. Výsledek činnosti Obvodního úřadu - výpis z matriky má povahu správního aktu, protože zasahuje do práv občana, konkrétně pak do práva na jméno, určené dohodou snoubenců při uzavírání manželství a takto zapsané do knihy manželství. Jedná se akt veřejnoprávní, autoritativní, od něhož se potom odvozují další správní akty a úkony (vydání průkazu totožnosti, pasu, atd.). Tento správní akt je schopen právní moci, i když ne formální ve smyslu §52 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, ale materiální, protože je schopen vyvolat změnu v právním stavu. Výpis z matriky nemá charakter pouze osvědčovacího aktu, ale správního aktu, kterým se zakládá právo, ale i povinnost užívat jméno v jeho konkrétní podobě. Vzhledem k uvedené charakteristice není tento správní akt vyloučen ze soudního přezkumu jeho zákonnosti.
Jak vyplývá ze spisového materiálu (mj. i z přípisu právní zástupkyně navrhovatelky ze dne 25. 9. 2002), navrhovatelka se svým návrhem domáhala přezkoumání postupu správního orgánu přímo Ústavním soudem, aniž by využila možnosti soudního přezkumu výpisu z matriky ve výše uvedeném smyslu.
Vzhledem k této situaci nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh nepřípustný ve smyslu §75 odst. 1 cit. zákona.
K návrhu na zrušení ustanovení §69 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2002