ECLI:CZ:US:2002:3.US.354.02
sp. zn. III. ÚS 354/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů A. R. a L. R., oba zastoupeni JUDr. F. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001, čj. 12 Co 235/2001-160, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 12. 2000, čj. 13 C 192/99-134, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 6. 2002 domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejich základního práva, daného čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp.zn. 13 C 192/99, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001, čj. 12 Co 235/2001-160, byl doručen tehdejšímu právnímu zástupci navrhovatelů JUDr. V.P. dne 31. 10. 2001. Lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula dne 8. 1. 2002, návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán k poštovní přepravě dne 3. 6. 2002, tedy po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Navrhovatelé napadli předmětný rozsudek Městského osudu v Praze i dovoláním, které však Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 22. 2. 2002, čj. 28 Cdo 261/2002-182, odmítl. V této souvislosti je třeba uvést, že Ústavní soud se nezabýval výše zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ČR, neboť jak z petitu ústavní stížnosti, tak i z jejího odůvodnění jednoznačně plyne, že navrhovatelé napadají jen rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze. Jen na okraj Ústavní soud poukazuje na svou standardní judikaturu, podle které je-li dovolání Nejvyšším soudem jako nepřípustné odmítnuto, což se v této věci i stalo, nelze je považovat za řádný procesní prostředek k ochraně práv navrhovatelů, jak se uvádí v návrhu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2002