ECLI:CZ:US:2002:3.US.386.02
sp. zn. III. ÚS 386/02
Usnesení
III. ÚS 386/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci J. Š., zastoupené JUDr. M. N., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. dubna 2002, č. j. 10 Ca 138/99-30, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla dne 10. dubna 2002 zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č. j. 624/110/1999 a č. j. 625/110/1999. Uvedla, že podle jejího přesvědčení jak označeným rozhodnutím soudu tak rozhodnutími správců daně byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že při daňové kontrole daňový orgán nepostupoval správně, nedůvodně stanovil daň za rok 1994 dle daňových pomůcek, a tak jí nesprávně dodatečně doměřil daň z příjmů fyzických osob.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. dubna 2002 zásah do práv, kterých se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí správního orgánu ze dne 3. března 1999, č. j. 624/110/1999 a 625/110/1999, a to v souladu s §249 odst. 2 obč. soudního řádu, a v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě, tedy i s námitkou týkající se postupu správce daně při použití daňových pomůcek a aplikace §31 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 138/99-30, obsahující i judikaturu Ústavního soudu, lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2002