ECLI:CZ:US:2002:3.US.390.02
sp. zn. III. ÚS 390/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky A. H., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Frýdek-Místek ze dne 29. 6. 2001, čj. V-2953/2001-802, spojeným s návrhem na zrušení §5 odst. 3, věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 14. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Frýdek-Místek ze dne 29. 6. 2001, čj. V-2953/2001-802 a byl spojen s návrhem na zrušení §5 odst. 3, věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
Protože uvedený návrh nesplňoval všechny náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména nebyla navrhovatelka zastoupena podle §30 odst. 1 citovaného zákona advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, byla vyzvána ve smyslu ustanovení §41 písmeno b) cit. zákona k odstranění vad návrhu ve lhůtě, která jí byla stanovena na 30 dnů. Výzva byla navrhovatelce doručena dne 25. 6. 2002. Konec výše uvedené lhůty připadl na den 25. 7. 2002.
Dne 27. 6. 2002 navrhovatelka přípisem sdělila Ústavnímu soudu, že si nepřeje být zastoupena žádným advokátem a zároveň navrhla, aby bylo zrušeno i ust. §30 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na to, že navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle §43 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
K návrhům na zrušení ustanovení zrušení §5 odst. 3, věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a na zrušení §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2002