ECLI:CZ:US:2002:3.US.416.02
sp. zn. III. ÚS 416/02
Usnesení
III. ÚS 416/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci J. P., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2002, sp. zn. 4 To 145/2002, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. března 2002, sp. zn. 2 T 37/2002, a ze dne 5. února 2002, sp. zn. 7 Nt 3535/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení s tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutími soudu, kterými byl vzat do vazby a jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o propuštění z vazby, byla porušena jeho práva zaručená čl. 8 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Popíral vazební důvody, o které soudy opřely svá rozhodnutí, když uvedl, že pro ně ani nebyly zjištěny řádně skutkové okolnosti, a poukázal na znění §67 písm. c) tr. zákona, dle něhož k nařízení vazby musí vést obavy, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, soudy I. stupně v odůvodnění rozhodnutí použily termín "pokračování v trestné činnosti", což není shodné s termínem "opakování".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 145/2002 bylo zjištěno, že označený soud přezkoumal stížnost obžalovaného směřující proti rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. V odůvodnění svého usnesení ze dne 16. dubna 2002 se soud II. stupně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými ve stížnosti a opodstatněně konstatoval, že vazební důvody u obžalovaného dle §67 písm. c) tr. řádu jsou dány tak, jak to shledal Městský soud v Brně při zjištění, že jednání obžalovaného po sdělení obvinění odůvodňuje obavu, že by mohl páchání trestné činnosti opakovat a vazbu tedy nelze nahradit jeho slibem ani dohledem probačního úředníka.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2002, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. února 2002, jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Stížnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby obviněného stěžovatele ze dne 5. února 2002 byla nejen zjevně podána po lhůtě k tomu stanovené, ale stěžovatel, který proti němu nepodal opravný prostředek, nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. b) a e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2002