ECLI:CZ:US:2002:3.US.452.01
sp. zn. III. ÚS 452/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky A. E., zastoupené JUDr. R. J., advokátem, směřujícím proti údajným průtahům v řízení před Okresním soudem v Hradci Králové ve věci vedené pod sp.zn. D 223/96, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 24. 7. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti údajným průtahům Okresního soudu v Hradci Králové v řízení ve věci vedené pod sp.zn. D 223/96. Navrhovatelka tvrdila, že namítanými průtahy v řízení je zasahováno do jejích základních práv.
Ústavní soud z návrhu a spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp.zn. D 223/96, který si vyžádal, zjistil, že v roce 1991 se navrhovatelka stala vlastníkem id. 1/2 domu (dále jen "předmětná nemovitost"). V předmětné nemovitosti byl provozován podnik - hotel B. Dne 26.10.1995 uzavřela navrhovatelka kupní smlouvu týkající se předmětné nemovitosti s kupujícím M. S. Kupní smlouva byla řádně podepsána a vlastnické právo k předmětné nemovitosti bylo vloženo do katastru nemovitostí. Kupující však, aniž stačil zaplatit kupní cenu, tragicky zemřel. Dne 24.1.1996 zahájil Okresní soud v Hradci Králové podle §175a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") řízení o dědictví po zemřelém M. S. Do pozůstalosti byla zahrnuta i předmětná nemovitost.
Navrhovatelka uplatnila dne 3. 2. 1996 svou pohledávku na kupní cenu za předmětnou nemovitost v rámci dědického řízení. Následně dne 26. 10. 1998 podala Okresnímu soudu v Jičíně žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy na předmětnou nemovitost. Tento soud usnesením ze dne 17. 3. 1999, čj. 6 C 172/98-33, řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy přerušil do doby nabytí právní moci rozhodnutí ve věci dědického řízení po zemřelém M. S. Do doby podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti nebylo toto dědické řízení skončeno.
Navrhovatelka napadla průběh dědického řízení návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, neboť se domnívá, že v dědickém řízení dochází k průtahům, na které upozorňovala i předsedu Okresního soudu v Hradci Králové a ministra spravedlnosti a tím dochází k zásahu do jejího základního práva, daného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Navrhovala proto, aby Ústavní soud nálezem zakázal Okresnímu soudu v Hradci Králové pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp.zn. D 223/96.
Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření Okresnímu soudu v Hradci Králové, jako účastníku řízení a ten ve vyjádření ze dne 15. 10. 2001 uvedl, že navrhovatelka není účastnicí napadeného řízení vedeného u tohoto soudu pod sp.zn. D 223/96 a navrhl, aby Ústavní soud podle §43 odst. 1 písmeno d) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ust. §72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatelka napadá údajné průtahy v dědickém řízení po zemřelém M. S., vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. D 223/96. Podle ust. §175b o.s.ř. jsou účastníky řízení o dědictví ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici a není-li takových osob, stát. Věřitel je v souladu s ust. §175b o.s.ř. účastníkem řízení jen v určité části dědického řízení a to v případě §175p (jde-li o přenechání předluženého dědictví věřitelům na úhradu dluhů), v případě likvidace dědictví a jestliže dědicové odpovídají za dluhy dědictví jinak než vyplývá z ust. §470 občanského zákoníku. Navrhovatelka však v žádné z uvedených právních pozic není a není proto účastnicí dědického řízení ve smyslu uvedeného ustanovení o.s.ř., i když svou pohledávku v dědickém řízení uplatnila, neboť dědicové svým prohlášením dědictví, které je předluženo, odmítli a to připadlo státu. Okresní soud v Hradci Králové tedy ve věci vedené pod sp.zn. D 223/96 nerozhoduje ve smyslu ust. čl. 38 odst. 2 Listiny o "věci" navrhovatelky a navrhovatelka proto není aktivně legitimována k podání uvedené ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002