ECLI:CZ:US:2002:3.US.484.01
sp. zn. III. ÚS 484/01
Usnesení
III. ÚS 484/01
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Ing. J.N., zastoupeného JUDr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2001, č. j. 3 To 647/2000-706, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. července 2000, sp. zn. 7 T 215/98, v trestní věci, podané spolu s návrhem na zrušení nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 7. srpna 2001, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2001, č.j. 3 To 647/2000-706, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. července 2000, sp. zn. 7 T 215/98. Rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 1, čl. 8 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy. Spolu s ústavní stížností dle §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podává rovněž návrh na zrušení nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona.
Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 7 T 215/98, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno následující:
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. července 2000, sp. zn. 7 T 215/98, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1 tr. zák., a jímž mu byl podle téhož ustanovení tr. zák. za použití §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Dotčení ve svých základních právech a svobodách spatřuje stěžovatel v rozporu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák, jež svěřuje moci výkonné pravomoc stanovit určité znaky skutkových podstat trestných činů, zejména s čl. 39 Listiny,jenž zakotvuje princip nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege. Ve vztahu k nařízení vlády č. vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, jež ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. provádí, pak stěžovatel zejména namítá, že uvedený prováděcí právní předpis nedostál smyslu a účelu zákonného zmocňovacího ustanovení, když vláda nereaguje na vývoj "skutečné nejnižší měsíční mzdy a cenovou hladinu, která se od roku 1991 několikanásobně zvýšila". V petitu ústavní stížnosti pak stěžovatel dle §74 zákona o Ústavním soudu navrhuje zrušení nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona.
Podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Předmětem ústavní stížnosti je usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2001, č. j. 3 To 647/2000-706, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. července 2000, v nichž při aplikaci ustanovení §148 odst. 1 tr. zák. bylo rovněž uplatněno ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. a nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona. Po konstatování, dle něhož v dané věci jsou u nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, splněny podmínky vyžadované ustanovením §74 zákona o Ústavním soudu pro přerušení řízení o ústavní stížnosti (§78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a zahájení řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů na návrh toho, kdo podal ústavní stížnost [§64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], Ústavní soud usnesením ze dne 6. prosince 2001, č. j. III. ÚS 484/01-15, řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J.N. přerušil a návrh na zrušení nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, postoupil k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
Podle §67 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se řízení před Ústavním soudem zastaví, jestliže zákon jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem.
Dle čl. III a XIV zák. č. 265/2001 Sb.,se dnem 1. ledna 2002 nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, zrušuje. Jelikož tímto pozbyl platnosti právní předpis, jehož zrušení bylo v řízení ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 37/01 navrhováno, Ústavnímu soudu nezbylo, než dle §67 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, předmětné řízení zastavit (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. Pl. ÚS 37/01).
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
S ohledem na skutečnost, že argumentace obsažená v ústavní stížnosti je založena na výtce protiústavnosti uvedeného nařízení vlády, jakož i na okolnosti, že v daném případě byly naplněny důvody zastavení řízení o kontrole norem dle §67 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i vzhledem ke koncepci řízení před Ústavním soudem ve věcech přezkumu ústavnosti zákonů a jiných právních předpisů, jež je spjata toliko s právními účinky ex nunc (§70 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Ústavní soud se v dané věci omezil toliko na ústavnost interpretace a aplikace příslušných ustanovení jednoduchého práva. V této souvislosti dospěl k závěru, že obecné soudy při aplikaci ustanovení §89 odst. 11 tr. zák a nařízení vlády č. vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, jež ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. provádí, nevybočily z kautel, jež pro účely ústavně konformní interpretace a aplikace jednoduchého práva vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny. Pro uvedené ustavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2002