ECLI:CZ:US:2002:3.US.497.02
sp. zn. III. ÚS 497/02
Usnesení
III. ÚS 497/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele M. V., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2002, sp. zn. 5 To 112/2002, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2002, sp. zn. 37 T 5/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která vyplývají z čl. 8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudy obou stupňů jej ponechaly ve vazbě, aniž dodržely postup, který upravila novela trestního řádu, účinná od l. ledna 2002. Podle jeho přesvědčení lhůta tří měsíců pro vydání rozhodnutí o ponechání ve vazbě začala plynout nikoli od 15. ledna 2002, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí jeho "stížnosti o propuštění z vazby na svobodu", ale od účinnosti této novely trestního řádu, tj. od 1. ledna 2002. Poněvadž o dalším jeho setrvání ve vazbě bylo rozhodnuto až 12. dubna 2002, má zato, že je zadržován ve vazbě nezákonně.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě dne 22. května 2002 věci sp. zn. 37 T 5/2001 zamítl žádost obžalovaného, tj. stěžovatele, o propuštění z vazby a nepřijal jeho nabídku písemného slibu, své rozhodnutí odůvodnil trváním vazebních důvodů dle §67 písm. a), c) tr. řádu. Vrchní soud v Olomouci, který jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, v písemném vyhotovení usnesení vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč je považuje za správné a reagoval i na námitku stěžovatele, vztahující se k předcházejícímu rozhodnutí ze dne 12. dubna 2002 - o ponechání obžalovaného ve vazbě. Poněvadž v odůvodnění návrhu stěžovatel rovněž brojí proti postupu soudu v rozhodnutí o vazbě ze dne 12. dubna 2002, tyto námitky na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2002 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2002, proti nimž ustavní stížnost směřuje, nedopadají.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2002