ECLI:CZ:US:2002:3.US.505.02
sp. zn. III. ÚS 505/02
Usnesení
III. ÚS 505/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. L., zastoupené JUDr. Z. D., advokátem, proti nečinnosti Krajského soudu v Brně, sp. zn. 37 Co 404/2000, mimo ústní jednání dne 10. září 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§34,
§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], vytkla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci, vedené před Městským soudem v Brně
(61 C 215/98), neodůvodněné průtahy, k nimž dochází v opravném řízení vedeném před Krajským soudem tamtéž pod sp. zn. 37 Co 404/2000; tvrdila - stručně shrnuto - že posléze jmenovaný soud jako soud odvolací je (ke dni podání ústavní stížnosti) nečinný po dobu
26 měsíců, ačkoli pro tak značné průtahy není dán nijaký důvod; poukázala na to, že posouzení jejího odvolání do rozsudku obecného soudu I. stupně nepředstavuje věc ani složitou ani jinak obtížnou a s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu a své osobní poměry navrhla, aby Ústavní soud odvolacímu soudu pokračovat v nečinnosti zakázal a dále, aby jí jako spravedlivé zadostiučinění za porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) přiznal částku 80.000 Kč.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Dbát na včasnost a rychlost soudních řízení, příp. bránit nedůvodným průtahům v nich je především věcí obecných soudů samotných, a proto také zákon o soudech a soudcích
(č. 6/2002 Sb.) k jejich odstranění zavedl - obdobně jako zákon před ním platný - zvláštní procesní mechanismus, jímž vzniku, resp. trvání nedůvodných průtahů v řízení má být bráněno (§164 a násl. zák. č. 6/2002 Sb.); protože ústavní soudnictví je ve vztahu k obecným soudům v zásadě ovládáno zásadou subsidiarity, je vyčerpání všech procesních prostředků, které má (před podáním ústavní stížnosti) stěžovatel ze zákona k ochraně svých práv k dispozici, nezbytnou procesní podmínkou pro zahájení řízení před Ústavním soudem (§75 odst. 1 al. 1 zákona).
Mimo letmou zmínku o stížnosti k ministru spravedlnosti, kterou nadto podle kontextu odůvodnění ústavní stížnosti sluší vztáhnout k řízení před obecným soudem I. stupně, stěžovatelka ani netvrdí, že by se o odstranění tvrzených průtahů v opravném řízení marně pokoušela postupem předvídaným zákonem, a protože není povinností Ústavního soudu, aby po skutečnostech, zakládajících splnění zákonem předepsaných procesních podmínek, sám pátral a vlastní činností tak případně nahrazoval procesní nedůslednost stěžovatelky (vady v tvrzení), nezbylo než uzavřít, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti procesní prostředky, které k odstranění tvrzených vad v opravném řízení měla ze zákona k dispozici, nevyčerpala.
Protože posléze uvedený závěr brání projednání posuzované ústavní stížnosti, bylo
o takto vadně podané ústavní stížnosti stěžovatelky rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevila potřeba zvlášť se zabývat návrhem stěžovatelky na přiznání zadostiučinění, pro které není v zákoně
o Ústavním soudu opory.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 10. září 2002