ECLI:CZ:US:2002:3.US.53.02
sp. zn. III. ÚS 53/02
Usnesení
III. ÚS 53/02
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů 1) K. K., a 2) M. Š., zastoupených JUDr. A. S., Ph.D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2001, sp. zn. 24 Co 207/2001, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. června 2001, sp. zn. 37 D 2598/95, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. května 1997, sp. zn. 37 D 2598/95, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí soudů, navrhli také, aby Ústavní soud uložil Katastrálnímu úřadu Praha-město neprovádět zápis duplicitního vlastnictví k pozemku p. č. 592, zapsaného na LV č. 392, pro kat. úz. T., podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 D 2598/95 a Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2001, sp. zn. 24 Co 207/2001, a pokud již tak provedl, aby jej vymazal. Uvedli, že podle jejich přesvědčení postupem soudů, jako orgánů veřejné moci, byla porušena práva, zaručená jim čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozhodnutí lze označit za opatření, jehož význam přesahuje zájmy těch, jejichž vlastnické právo je zpochybňováno, a proto stížnost podávají dle §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není tato podmínka splněna, jestliže stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1, odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o návrh na zrušení citovaných usnesení soudů, nutno konstatovat, že byl podán po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 cit. zákona o Ústavním soudu. Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2001, č. j. 24 C 207/2001-51, bylo zjištěno, že tímto soud rozhodl o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. června 2001, č. j. 37 D 2598/95-39, stěžovatelům je doručil a tak nabylo právní moci dnem 23. října 2001. Z obsahu záznamu o podání ústavní stížnosti pod podacím č. R 047534 vyplývá, že ta byla podána 25. ledna 2002, tedy nepochybně po lhůtě k tomu stanovené. Pokud stěžovatelé brojí proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. května 1997, sp. zn. 37 D 2598/95, navrhovatelé nebyli účastníky předmětného řízení a nejsou tedy ani osobami, oprávněnými k podání ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jehož se stěžovatelé dovolávají, důvody shledány nebyly, a to jak pro výše konstatovaná zjištění, tak i proto, že její obsah podmínky obsažené v citovaném právním ustanovení nenaplňuje.
S ohledem na uvedené byl návrh dle §43 odst. 1 písm. b) a c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2002