ECLI:CZ:US:2002:3.US.551.01
sp. zn. III. ÚS 551/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným V.H., zast. JUDr. T.Č., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 11 To 407/2001-144, ze dne 2. 7. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soud v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 10 T 97/2000, ze dne 25. 4. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným dne 14. 9. 2001 navrhovatelka brojí proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 11 To 407/2001-144, ze dne 2. 7. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č.j. 10 T 97/2000-132, ze dne 25. 4. 2001. To s tím, že oběma uvedenými rozhodnutími (jejich vydáním) bylo zasaženo její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - dále Úmluva), právo na to být stíhán způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - dále Listina) a konečně i právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu v Rychnově na Kněžnou, sp. zn. 10 T 97/2000, Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem tohoto soudu byla navrhovatelka uznána vinnou tr. činem ublížení na zdraví dle §224 odst. 1 trestního zákona a byl jí uložen peněžitý trest spolu s náhradním trestem odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. V projednávané věci šlo skutkově o to (ve stručnosti), že navrhovatelka na v rozsudku označeném místě a v označené době na žádost dalších osob ve snaze pomoci roznítit oheň na zahradním grilu do něj na doutnající uhlíky přilévala syntetický technický líh, došlo tak ke vzplanutí ohně a následného popálení další osoby, která tak utrpěla těžkou újmu na zdraví. Proti uvedenému rozsudku se navrhovatelka odvolala s tím, že postupem soudu I. stupně došlo k procesním pochybením spočívajícím v tom, že poškozený i další svědek byli v přípravném řízení vyslechnuti formou dožádání, které však prováděl policejní inspektor, který k tomu nebyl oprávněn, když se z povahy věci nejednalo o úkon, který by nemohl provést vyšetřovatel sám, když trestní řád předpokládá, že vyšetřovatel je povinen konat vyšetřování osobně. Nebyla využita ani možnost, aby dožádaným orgánem, který by provedl výslech byl rovněž vyšetřovatel. Z takto provedených výslechů poškozeného i dalšího svědka vycházel soud při svém rozhodování. Dále vznesla výhrady proti postupu soudu ohledně znaleckého posudku z oboru požární ochrany, který byl předložen obhajobou, soudem však odmítnut jako znalecký posudek a hodnocen jako listinný důkaz. Označený postup tak dle navrhovatelky představoval podstatné vady, které měly mít vliv na objasnění věci s ohledem na pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Krajský soud v Hradci Králové již citovaným rozhodnutím odvolání navrhovatelky zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na námitky navrhovatelky, které odmítl. V případě výslechu dvou svědků dožádáním (výslechy provedl policejní inspektor) uvedl, že tyto není potřebné opakovat pokud byly provedeny v souladu s příslušnými ustanovení trestního řádu a zmínil v této souvislosti i urychlení řízení a jeho hospodárnost. Poukázal na to, že přes uvedenou výhradu byli svědkové vyslechnuti po úplném a řádném poučení, podrobně a za přítomnosti obhájce navrhovatelky. Reagoval i na námitky stran předloženého znaleckého posudku a jeho posouzení jako listinného důkazu, když uzavřel, že takový postup nemohl mít na rozhodnutí soudu vliv a také s ohledem na další důkazy ve věci provedené byl pro posouzení věci zřejmě nepotřebný a k jejímu objasnění nemohl přispět.
V rámci podaného návrhu (ústavní stížnosti) je potom navrhovatelkou opakována argumentace, kterou užila v řízení před obecnými soudy. V postupu vyšetřovatele (dožádaný výslech svědků provedený policejním inspektorem) i soudů (akceptace takového výslechu a odmítnutí znaleckého posudku předloženého navrhovatelkou) spatřuje již označené porušení svých základních a ústavně zaručených práv a takto konkrétně práva na spravedlivý proces, soudní ochranu a právo být stíhán způsobem, který stanovení zákon (zde trestní řád). S poukazem na uvedenou argumentaci navrhla, aby nálezem Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
K věci se vyjádřil i Krajský soud Hradec Králové, jako účastník řízení před Ústavním soudem. Ten ve stručnosti odkázal na důvody svého rozhodnutí, které vycházelo z řádně zjištěného skutkového stavu, odkázal tak v plném rozsahu na své rozhodnutí s tím, že je pokládá za správné a podanou ústavní stížnost navrhl jako nedůvodnou zamítnout.
KSZ se svého postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdalo.
Ústavní soud pro zvážení všech skutečností plynoucích ze spisového materiálu označeného okresního soudu (sp.zn. 10 T 97/2000), s přihlédnutím k argumentaci navrhovatelky i vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Nejdříve je na místě opakovaně připomenout, že je to pouze a výlučně hledisko ústavněprávní, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných. Vycházeje z tohoto hlediska, k porušení namítaných základních práv navrhovatelky v rozsahu, který by dosáhl již hranice protiústavnosti, nedošlo. Především nutno zmínit, že v každém konkrétním případě je potřebné zvažovat všechny jeho rozměry, a to i z namítaných hledisek, jakými jsou v daném případě nárokovaná, již vpředu označená ústavně garantovaná základní práva či svobody. V případě uváděných výslechů prováděných dožádáním za označených okolností, lze souhlasit s tvrzením, že výslechy měl provést (byť dožádaný) vyšetřovatel. Je však nepochybné, že předmětné výslechy byly provedeny v souladu s příslušnými ustanovení trestního řádu, tedy zákonem odpovídajícím způsobem, a to za prokazatelné přítomnosti obhájce navrhovatelky, který v té chvíli žádné námitky nevznesl, aktivně se výslechu účastnil (pokládal svědkům otázky), proti způsobu a vedení výslechu neměl námitek a příslušný protokol podepsal. O výslechu svědků byl také řádně informován konkrétní osobu se sdělením konkrétního místa a času zamýšleného výslechu. Ze žádných důvodů tak nelze dovodit, že uvedené výslechy poškozeného a dalšího svědka byly provedeny způsobem, který by v konečném důsledku mohl negativně ovlivnit závěry soudů o vině navrhovatelky. Konečně i jejich vystoupení před soudem I. stupně nebylo omezeno jenom odkazem na jejich výpovědi učiněné v rámci onoho dožádání, ale vyjadřovali se i šířeji, zejména při svých odpovědích na otázky procesních stran ohledně zjišťování skutkového děje v projednávané věci. Stran namítaného znaleckého posudku a jeho odmítnutí nedošlo ze strany obecných soudů k zásadnímu pochybení, když i podle přesvědčení Ústavního soudu se tento důkaz jevil jako nadbytečný, a to právě s ohledem na přesvědčivé vyjádření okresního požárního rady, o jehož objektivitě nevznikly žádné pochybnosti. V naznačených souvislostech potom je na místě uvést, že výsledky provedeného dokazování nevzbuzují pochybnosti o skutkových i právních závěrech ke kterým posléze obecné soudy dospěly. V tomto směru Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, zejména poukazuje na str. 3 uvedeného usnesení odvolacího soudu, kdy vůči uplatněné argumentaci nemá ani Ústavní soud výhrad. S poukazem na uvedené, na všechny okolnosti projednávané věci, nelze dospět k závěru, že namítaná procesní pochybení ve svém souhrnu dosáhla takového rozsahu a intenzity, že by již došlo k zásahu do navrhovatelkou označených ústavně zaručených základních práv.
S ohledem na uvedeného nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu