ECLI:CZ:US:2002:3.US.554.01
sp. zn. III. ÚS 554/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaného M.B., zast. Mgr. J.L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 26/2001, ze dne 24. 4. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 2 T 97/2000, ze dne 5. 12. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který Ústavní soud obdržel dne 17. 9. 2001 navrhovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 26/2001, ze dne 24. 4. 2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 2 T 97/2000, ze dne 5. 12. 2000. To s tím, že vydáním označených rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - dále Listina) a oba obecné soudy nesplnily ani ústavní povinnost uloženou jim čl. 90 a 95 odst. 2 Ústavy ČR.
Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 2 T 97/2000, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl rozsudkem označeného soudu, č.j. 2 T 97/2000-305, ze dne 5. 12. 2000, uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) trestního zákona (dále tr. zák.) a byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a trest zákazu činnosti. Skutkově (ve stručnosti) šlo o to, že jako starosta města B., v letech 1997 a 1998 uzavřel tři dohody doplňující nájemní smlouvu mezi městem B. a provozovatelem nemocnice, společností I. Zmíněné dohody byly pro město nevýhodné a uvedené společnosti tak opatřil značný prospěch. Proti uvedenému rozsudku se navrhovatel odvolal (stejně tak i okresní státní zástupce), o podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě, který je usnesením, č.j. 6 To 26/2001-346, ze dne 24. 4. 2001, podle §256 trestního řádu (dále tr.ř.) zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že dokazováním vedeným před nalézacím soudem bylo nepochybně prokázáno, že navrhovatel jako starosta města B. (a tedy jako veřejný činitel) postupoval při uzavření uvedených dohod k nájemní smlouvě v rozporu s tehdy platným zák. č. 367/1990 Sb., o obcích (§53 odst. 1), kdy byl povinen podepsat každé usnesení obecní rady. Neobstálo tak jeho tvrzení, že tato usnesení nebylo nutno vyhotovit písemně a z listinných důkazů (i stran existujících všech zápisů a usnesení městské rady z rozhodného období) bylo nepochybně zjištěno, že žádný zápis či usnesení městské rady, který by se týkal (obsahoval) rozhodování o předmětných dohodách nebyl pořízen. Existence takového rozhodnutí nebyla prokázána ani obsáhle vedeným dokazováním, včetně svědeckých výpovědí členů městské rady či zastupitelstva z rozhodné doby. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně také odkázal na znalecký posudek z oboru ekonomika, účetní evidence a i na výpověď samotného znalce, když takto dovodil nevýhodnost i zmíněných dohod a s tím související vznik značného prospěchu jinému.
Navrhovatel brojí proti oběma uvedeným rozhodnutím obecných soudů s tím, že ty, jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně garantované právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a nesplnily tak ústavní povinnost uloženou jím čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy. Jádrem podaného návrhu je tvrzení, že předložil doklady vztahující se k problematice projednávané soudy a navrhl i výslech současného starosty B. Tím, že takto navrhované důkazy odvolací soud neprovedl (když je označil za irelevantní) porušil tak shora označené jeho ústavně zaručené základní právo v souvislosti s nerespektováním ust. §2 odst. 4, 5 tr.ř. Nepostupoval tak v projednávané věci objektivně, skutkový stav nebyl zjištěn nepochybně, když nebyly pečlivě objasněny i okolnosti svědčící v jeho prospěch. S poukazem na uvedené potom navrhl obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušit.
Ve svém vyjádření Krajský soud v Ostravě uvedl, že na námitky uváděné navrhovatelem reagoval, a to v odůvodnění svého rozhodnutí, když má za to, že tyto námitky neodpovídají skutečnému stavu věci s tím, že podaný návrh by měl být odmítnut.
KSZ svým přípisem ze dne 5. 10. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.
Po zvážení všech okolností případu, vycházeje ze spisového materiálu, argumentace navrhovatele i vyjádření dalšího účastníka řízení, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Z hlediska ústavněprávního, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti obecných soudů, nelze mít za to, že ty svou rozhodovací činností vybočily z principů práva na spravedlivý proces, které jsou obsaženy v hlavě páté Listiny. Oba obecné soudy ve věci konaly obsáhlé dokazování, a to způsobem respektujícím příslušný procesní předpis (trestní řád). Z provedených důkazů je zjevné, že navrhovatel nerespektoval jako starosta města příslušná ustanovení zákona o obcích v tehdy platném znění. V této souvislosti jenom ve stručnosti Ústavní soud připomíná, že o majetkových záležitostech obce není starosta oprávněn rozhodovat sám a každé majetkoprávní ujednání i z hlediska zmíněného zákona musí být prokazatelně přijato orgánem obce k tomu povolaným (radou, zastupitelstvem). Tak tomu v daném případě (dodatečné dohody) nebylo, jak nepochybně plyne i z časových souvislostí ohledně dodatku prvého, především však i z výpovědí tehdy činných členů městské rady či zastupitelstva. Totéž vyplývá i z absence jakéhokoliv písemného dokladu, který by prokazoval jak a kdy k tomu příslušný orgán v majetkové věci rozhodl. Zastupování obce totiž není možné vykládat v duchu soukromoprávních předpisů, ale s ohledem na zákon o obcích, který přiznává konkrétní oprávnění starostovi. Za obec jako právnickou osobu rozhoduje orgán příslušný podle veřejnoprávních předpisů. Podle Ústavy (čl. 101 odst. 1, čl. 104 odst. 1, 2) je tímto orgánem zastupitelstvo, na základě zmocnění v zákonu o obcích tak může učinit i rada, pokud věc není zákonem vyhrazena či obecně závaznou vyhláškou nebo usnesením si ji nevyhradilo k rozhodnutí zastupitelstvo. Tyto orgány mohou pověřit zastupováním v určeném soukromoprávním úkonu obce konkrétní fyzickou osobu. Taková osoba, včetně starosty, je povinna uskutečnit rozhodnutí zastupitelstva či rady. Nemůže, bez příslušného zmocnění, sama měnit rozhodnutí orgánů obce, protože (ani v případě starosty) není jejím statutárním orgánem. K otázce neoprávněného prospěchu opatřeného jinému obecné soudy vycházely z odborného znaleckého posudku a výslechu znalce. Závěry, ke kterým v těchto souvislostech dopěly nelze označit za nepřiléhavé. V tomto směru Ústavní soud opakovaně judikoval, že je oprávněn z hledisek principů spravedlivého procesu zasáhnout jenom tehdy, jestliže skutková zjištění a z něj vyvozené právní závěry při rozhodování obecných soudů jsou výrazně (extrémně) nesouladná. Tak tomu v dané věci, dle přesvědčení Ústavního soudu není, když nevýhodnost zejména i uzavřených dodatků osobou navrhovatele pro město je popsána dostatečně, jasně a určitě. Ohledně návrhu na doplnění dokazování v řízení před odvolacím soudem je zapotřebí poukázat na to, že tímto návrhem se soud zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí také vysvětlil proč k němu nepřihlédl. Vůči závěru soudu, který odmítl vést dokazování z hlediska srovnání postupu nynějšího vedení města s postupem, který v rozhodné době v dané věci volil navrhovatel, nelze mít z hledisek zákonných a tím méně ústavních výhrad, a to ani z hlediska uvažované komplexnosti vedených důkazů.
Protože namítaná pochybení Ústavní soud, a to ani z hledisek ústavních (č. 36 odst. 1 Listiny), tedy porušení ústavního práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) z důvodů vpředu vyložených neshledal, nezbylo mu než podaný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu