ECLI:CZ:US:2002:3.US.586.02
sp. zn. III. ÚS 586/02
Usnesení
III. ÚS 586/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. E. L., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2002, sp. zn. 10 To 221/2002, a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. dubna 2002 sp. zn. PP 13/2002, mimo ústní jednání dne 17. prosince 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podáním ze dne 1. září 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne
3. září 2002, doplněným právní zástupkyní dne 20. září 2002, podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2002 (10 To 221/2002),
o zamítnutí stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. dubna 2002
(PP 13/2002-18), o zamítnutí návrhu na podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a uvedl, že se cítí dotčen na svých právech a namítá, že obecné soudy nepostupovaly v trestním řízení v souladu se zákonem.
Stěžovatel tvrdil, že tímto napadeným rozhodnutím obecného soudu - stručně shrnuto - byla nezákonným způsobem omezena jeho osobní svoboda v rozporu s ustanoveními trestního zákona, trestního řádu i čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, s odkazem na ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a čl. 1 Ústavy ČR. Stěžovatel brojil proti povšechnému a nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí v rozporu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř., které je nepřezkoumatelné, argumentoval rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 271/96; stěžovatel posléze navrhl, aby rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, byla nálezem Ústavního soudu zrušena.
Ústavní stížnost je opožděná.
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5), ústavní stížností napadené rozhodnutí obecného soudu, jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), bylo stěžovateli osobně doručeno dne 11. června 2002.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení takového rozhodnutí, přičemž tato zákonná lhůta počíná dnem jeho doručení (§72 odst. 2 al. 1 zákona).
Jestliže rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, mu bylo doručeno dne
11. června 2002, a jestliže ústavní stížnost byla podána za účelem přepravy poště dne
2. září 2002, je zřejmé, že se tak stalo 84. den po jeho doručení, a tedy po lhůtě stanovené zákonem. Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížnost podal ve lhůtě delší než stanoví zákon, založil tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.
Takto podaná ústavní stížnost byla proto posouzena jako opožděná a o ní jako
o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. prosince 2002