ECLI:CZ:US:2002:3.US.601.01
sp. zn. III. ÚS 601/01
Usnesení
III. ÚS 601/01
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Ing. K.U., zastoupeného JUDr. M.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. července 2001, č. j. 29 Ca 445/99-29, a o návrhu na zrušení §26 písm. b) zák. č. 587/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí soudu s tvrzením, že se jím cítí být dotčen na právech vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že mu byla uložena spotřební daň ve výši 15.921.225,- Kč, ačkoliv podle jeho přesvědčení ta byla vyměřena za líh, který sice odebral, avšak při dopravě došlo u přepravce k jeho ztrátě. Poněvadž správce daně odůvodnil rozhodnutí §26 písm. b) zák. č. 587/1992 Sb., podal současně návrh na zrušení citovaného ustanovení, které umožňuje tvrdost vůči malému podnikateli, postiženému navíc ztrátou, které nemohl zabránit. Dále poukázal na okolnosti, za nichž byl líh zakoupen, přepravován a odcizen a na trestní oznámení, které v souvislosti se ztrátou učinil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 445/99, jeho rozsudku ze dne 17. července 2001 a vyšetřovacího spisu Policie ČR, ČVS: OVTR-331/99, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud v řízení o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 10. září 1999, č. j. 3053/99/FŘ/130, postupoval v souladu s §249 odst. 2 obč. soudního řádu a konstatování, že příslušný finanční orgán vyvodil ze správně zjištěných skutečností správný právní závěr vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, když také správně aplikoval ustanovení §8 odst. 1 písm. b), §24 písm. c), §25 odst. 1 a 2, §26 písm. b) a §29 odst. 1 písm. a), b) a e) zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních. Tyto závěry nelze zpochybnit ani na základě obsahu vyšetřovacího spisu Policie ČR, ČVS: OVTR-331/99 a usnesení ze dne 5. dubna 2001, kterým byla věc trestného činu podvodu, jehož se měl dopustit neznámý pachatel v době od 3. do 5. prosince 1998 zcizením 67.952 litrů čistého etanolu ke škodě Ing. K.U., odložena.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pro odmítnutí ústavní stížnosti není navrhovatel osobou oprávněnou k návrhu na zrušení části zákona č. 587/1992 Sb. [§64 odst. 1 písm. d) a §43 odst. 1 písm. c) cit. zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.