ECLI:CZ:US:2002:3.US.617.01
sp. zn. III. ÚS 617/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným L.Z., zast. JUDr. H.R., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 258/2001, ze dne 30. 8. 2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zzn. 11 T 111/99, ze dne 17. 4. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel brojí proti ve výroku označeným rozhodnutí obecných soudů s tím, že těmito rozhodnutími i postupem uvedených obecných soudů, který jim předcházel byla zasažena jeho ústavně garantovaná základní práva, jakým je právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod - dále Listina), právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) i požadavek nezávislosti i nestrannosti soudců (čl. 82 ústavy ČR).
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 T 111/99 a z jeho obsahu zjistil, že navrhovatel byl odsouzen rozsudkem označeného soudu, č.j. 11 T 111/99-210, ze dne 17. 4. 2001, pro trestné činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona (dále tr. zák.) a výtržnictví podle §202 tr. zák. k souhrnnému trestu (§35 odst. 2 tr. zák.) odnětí svobody. Při stanovení viny vycházel soud I. stupně z výpovědi vícero svědků i z lékařských zpráv a znaleckého posudku zabývajícími se rozsahem zranění poškozeného. Nalézací soud popsal a odůvodnil proč a ze kterých důkazů vycházel (zejména stran jednotlivých svědeckých výpovědí) a také proč některé navrhované důkazy (výslech svědků) neprovedl. O odvolání podaném navrhovatelem rozhodl Krajský soud v Brně usnesením, č.j. 7 To 258/2001-234, ze dne 30. 8. 2001 tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále tr.ř.) zamítl. To s tím, že v projednávané věci byla vykonána úplná a správná skutková zjištění a z nich dovozena i odpovídající právní kvalifikace ohledně jednání navrhovatele. S ohledem na zjištěný skutkový stav v rozsahu, který umožnil rozhodnutí (svědecké výpovědi, znalecký posudek o zranění poškozeného), dovodil nepotřebnost provedení dalších navrhovaných důkazů (další svědecké výpovědi).
Proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal navrhovatel ústavní stížnost. V důvodech potom v zásadě opakoval argumentaci, kterou uplatnil již v rámci svého odvolání v řízení před obecnými soudy. Má za to, že jednání kladené mu za vinu nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, kdy soudy pouze akceptovaly důkazy svědčící proti osobě navrhovatele, aniž by provedly důkazy požadované navrhovatelem. V postupu obecných soudů spatřuje porušení svých základních práv, jmenovitě práva na spravedlivý proces a soudní ochranu (čl. 36 Listiny), práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny), rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) a také nezávislost a nestrannost všech soudů a soudců (čl. 81, 82 ústavy ČR). Označená rozhodnutí obecných soudů proto navrhl zrušit.
Na vyžádání Ústavního soudu se k věci vyjádřil i Krajský soud v Brně, který má za to, že v dané věci rozhodl v souladu se zákonem, neporušil navrhovatelova zákonná práva, a proto navrhl podanou ústavní stížnost odmítnout.
Takto ani Ústavní soud nemá důvod pochybovat o jasných a srozumitelných výpovědích svědků (poškozených), které také zřetelně korespondují se zjištěními týkajícími se samotného zranění poškozeného (lékařské zprávy, znalecký posudek). Za daného stavu (úrovně) provedeného dokazování nejsou na místě ani úvahy o doplnění dokazování zejména výslechem dalších osob. Lze uzavřít, že rozsah a způsob vedeného dokazování byl takový, že soudům umožnil přijmout odpovědně i závěr o vině navrhovatele. Úvahy o právu na obhajobu, rovnosti účastníků v řízení před soudem či úvahy o nestrannosti a nezávislosti soudů či soudců nejsou v podaném návrhu blíže popsány a z postupu soudů ani z přijatých rozhodnutí nijak neplyne porušení takto namítaných základních práv navrhovatele.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu