ECLI:CZ:US:2002:3.US.622.01
sp. zn. III. ÚS 622/01
Usnesení
III. ÚS 622/01
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele J.T., zastoupeného JUDr. PhDr. S.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. srpna 2001, sp. zn. 10 C 109/2001, a o návrhu na zrušení §202 odst. 2 občanského soudního řádu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž byl dne 27. srpna 2001 zavázán k zaplacení žalované částky, přičemž podle jeho přesvědčení soud své rozhodnutí opřel pouze o tzv. hlášenku přepravního kontrolora, obsahující nacionále a ověření totožnosti z občanského průkazu. Poněvadž nebyl vzat zřetel na jeho tvrzení - že kritického dne 25. října 2000 službu žalobce nevyužíval a že od 24. října 2000 mu byl vydán občanský průkaz, když při ověření totožnosti byl předložen průkaz, který mu byl v měsíci srpnu 2000 odcizen, cítí se postupem soudu dotčen na právech, zaručených mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále poukázal na průběh soudního řízení, nařízeného na 27. srpna 2001, k němuž se dostavil, nebyl však ke vstupu do jednací síně vyzván a jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Tak mu bylo znemožněno prokázat, že v inkriminované době již neměl v držení. Poněvadž proti rozhodnutí soudu nelze dle §202 odst. 2 občanského soudního řádu podat odvolání, považuje i toto ustanovení za stojící v rozporu s Listinou základních práv a svobod (s čl. 36 odst. 1), jakož i s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (s čl. 6 a čl. 13), když popírá právo účastníků řízení domáhat se svých práv stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu účinným způsobem. Z těchto důvodů navrhl, aby Ústavní soud citované ustanovení občanského soudního řádu, ve znění novely č. 30/2000 Sb., zrušil.
Předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 ve svém vyjádření ze dne 29. listopadu 2001 poukázal na spis 10 C 109/2001, obsahující mj. výzvu k označení důkazů doručenou stěžovateli, doklad o doručení předvolání k jednání, nařízenému na 27. srpna 2001, protokol o jednání, jež začalo v 11,00 hodin, záznam o době vyvolání věci a době, kdy se do jednací síně dostavil stěžovatel. Pokud jde o návrh na zrušení §202 odst. 2 občanského soudního řádu, vyslovil přesvědčení, že označené ustanovení nikoho nezvýhodňuje, podmínky jsou rovné pro obě strany, a proto je argumentace stěžovatele zmatená.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 10 C 109/2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Stěžovatel obdržel již dne 26. června 2001 usnesení soudu, opírající se o §114b občanského soudního řádu a předvolání k jednání, nařízenému na 27. srpna 2001 v 11,00 hodin, na výzvu nereagoval, k jednání se ve stanovenou dobu nedostavil, a proto soud byl dle §101 odst. 3 občanského soudního řádu oprávněn ve věci jednat a rozhodnout o ní. Poněvadž šlo o rozhodnutí o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 2.000,- Kč, nebylo proti němu odvolání přípustné, o čemž byli účastníci poučeni (§202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Pro výše uvedené byl návrh napadající rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
V dalším byl návrh odmítnut v souladu s §43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) výše citovaného zákona, když pro odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatel není oprávněným k návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [§74 a §64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2002