ECLI:CZ:US:2002:3.US.626.01
sp. zn. III. ÚS 626/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným ing. A.B. a ing. M.M., oba zastoupeni JUDr. T.S., proti usnesení VSZ, č.j. 2 Vzv 1/2001-1003, ze dne 7. 9. 2001, ve spojení s usnesením Policie ČR, sp. zn. ČVS:ÚVV-16/20-2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Policie ČR, v rámci trestního řízení vedeného proti navrhovatelům (kromě dalších osob) rozhodl, že v označené věci, jako znalce přibírá znalecký ústav Č. Za předmět znaleckého zkoumání označil transakce související s prodejem akcií společnosti P., s cílem zaměřit se na zkoumání ekonomických hledisek projektu, úvěrovou způsobilost společností podílejících se na projektu "ČP", tedy C., P., B. a Č., a na cenu akcií I., v rozhodném období. V označeném usnesení dále uvedl, že konkrétní otázky zadané znalci budou součástí samotného sdělení znalci s tím, že termín pro zpracování posudku byl stanoven do 31. 10. 2001. Důvodnost přibrání znalce spatřoval v tom, že "jednotlivé účelově na sebe navazující transakce, kterými se stíhané jednání vyznačuje, uskutečněné pomocí nástrojů finančního trhu jsou specifické nejen velkou četností a složitostí, ale zejména odborností". Navrhovatel ing. B. je přitom trestně stíhán pro trestné činy úvěrového podvodu dle §250 odst. 1, odst. 5 trestního zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku dle §255 odst. 1, 3, trestního zákona, navrhovatel ing. M. je trestně stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, 5 trestního zákona.
Proti označenému usnesení oba navrhovatelé podali jako obvinění stížnost, kterou státní zástupkyně VSZ usnesením, č.j. 2 Vzv 1/2001-1003, ze dne 7. 9. 2001, dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítla jako nedůvodnou (stejně jako dalších obviněných v téže věci). V odůvodnění svého rozhodnutí poukázala na složitost šetřené věci, kdy odborné vyjádření je nepostradatelné, výrok napadeného usnesení je dostatečným, konkrétním a tedy v souladu se zákonem. Jestliže vyšetřovatel rozhodl tak, že konkrétní otázky budou součástí samotného sdělení znalci, postupoval v souladu se zákonem, když položení otázek znalci následuje až po jeho přibrání a jde tak o činnost, která spadá až do samotné fáze přípravy posudku z hlediska ustanovení §107 trestního řádu (dále tr.ř.). Z tohoto ustanovení takto plyne, že otázky slouží až k vymezení samotných úkolů znalce a nikoliv jako podklad pro rozhodování o tom, zda určitá skutečnost, důležitá pro trestní řízení, vyžaduje odborných znalostí, či nikoli. Mohou takto být uvedeny již v usnesení o přibrání znalce, avšak nikoliv v jeho výroku, ale v jeho odůvodnění. Je poukázána i na to, že v průběhu vyšetřování, a to i po přibrání znalce jsou začasté zjištěny i další skutečnosti, které mohou být podkladem (důvodem) pro položení dalších otázek právě i znalci. VSZ uzavřelo, že stanovení úkolů znalci formou otázek je součástí postupu, který je možné přezkoumat z hlediska ustanovení §167 tr.ř.
V důvodech svého návrhu stěžovatel namítá, že předmět znaleckého zkoumání byl v dané věci vymezen příliš obecně a neurčitě s tím, že znalci nebyly položeny ani otázky na které měl odpovědět. Nebylo tak možné případně vyjádřit se k odborné úrovní znalce (mít k ní výhrady), neboť není ani známo, čím se má znalec zabývat. Tím bylo porušené právo navrhovatele vznášet proti znalci i proti zadání posudku námitky. Zpochybňuje i skutečnost, že znalec se měl zaměřit na ekonomická hlediska tzv. projektu "ČP", na úvěrovou způsobilost společností podílejících se na této transakci, jakož i na cenu akcií I., ve sledovaném období. Podle jeho názoru není zkoumání označených transakcí nebo ekonomických hledisek projektu a pokud se toto jevilo orgánům činným v trestním řízení podezřelé, měly být zkoumány zejména před zahájením trestního řízení. Má za to, že právní závěry obsažené v napadeném unesení VSZ přesahují význam jednotlivé (konkrétní) věci, když z nich plyne, že znalci lze klást doplňující dotazy i bez zvláštního usnesení o přibrání znalce. Má za to, že takový postup by mohl ve svém důsledku vést k tomu, že by se rozhodnutí o přibrání znalce omezilo na pouhé konstatování této potřeby. Přitom znalecký posudek bývá důležitým a někdy i jediným důkazem v trestních věcech a je tak "absurdní", že by provedení tohoto důkazu bylo zcela mimo vliv obviněného a ten by měl pouze očekávat, jak se situace vyvine". Poukazuje i na novelu trestního řádu (s účinností od 1. 1. 2002), podle které má obviněný právo vznášet námitky i proti formulaci jednotlivých otázek položených znalci (§105 odst. 3 tr.ř.). Konečně nesouhlasí s tím, že jako znalec byla stanovena obchodní společnost (nikoli fyzická osoba či ústav), přičemž není podstatné, že tato společnost je zapsána v seznamu ústavů, když takto není zřejmé kdo bude posudek vyhotovovat a zda tedy příslušná osoba není podjatá. Z označených důvodů proto navrhl, aby obě napadená usnesení byla zrušena, protože byla vydána v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále Listina) i s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále Úmluva).
Na tomto místě je nutné především uvést, že návrh směřuje proti citovaným usnesení o přibrání znalce a usnesení (státního zastupitelství), kterým byla zamítnuta stížnost do usnesení o přibrání znalce, když obě tato usnesení byla vydána v rámci přípravného řízení v trestní věci navrhovatelů. Trestní řízení přitom ve své podstatě je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, ze kterých teprve vzejde meritorní rozhodnutí ve věci. Je nepochybné, že v takovémto procesu lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého trestního řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především i obecnými soudy. Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy ČR je tedy na místě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení bude v přípravném řízení trestním přicházet v úvahu pouze výjimečně. Objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení (a to i přibrání znalce a vyhodnocení jeho posudku) je součástí celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla zabývat teprve po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků o ochraně práva dle trestního řádu. Zde postupuje Ústavní soud restriktivně při vědomí, že intenzita jeho zásahu musí odpovídat intenzitě namítané protiústavnosti. Z postavení a úlohy Ústavního soudu také plyne (čl. 83 Ústavy ČR), že nemůže provádět materiální hodnocení a přezkoumávat důvodnost napadených usnesení vydaných v trestním řízení, může pouze kontrolovat, zda tato konkrétní usnesení jsou v souladu se základními právy (obsaženými i v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy). Pouze v případě zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva (v dané věci trestního řádu), Ústavní soud výjimečně může dovodit, že konkrétní ústavní stížnost je důvodná.
V daném případě tomu tak, z pohledu již vysloveného, není. Navrhovatelé namítají, že předmět znaleckého zkoumání byl vymezen neurčitě, když znalci nebyly určeny otázky, na které měl odpovědět. K tomu je nutné uvést, že tato námitka v podstatě směřuje proti interpretaci jednoduchého práva, takto ustanovení §105 odst. 1 a §107 odst. 1 tr.ř. Jestliže však ze znění a ze vzájemného vztahu obou uvedených usnesení VSZ dovodilo, že vymezení konkrétních otázek znalci může být učiněno později než v samotném usnesení o přibrání znalce, přičemž procesní ochranu obviněného proti tvrzenému porušování jeho práva na obhajobu představuje žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele (§167 tr.ř.), nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že tento právní závěr nelze označit za takový, který již dosáhl hranic protiústavnost. To zejména i s přihlédnutím ke stadiu, ve kterém v dané věci byl znalec přibrán. K výhradě, že jako znalec byla přibrána obchodní společnost je na místě poukázat na ustanovení §2 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, podle kterého znaleckou činnost vykonávají též ústavy. Ani ve skutečnosti, že jako znalec byl přibrán ústav zapsaný v příslušném seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, když tato skutečnost je nepochybná, tak nelze spatřovat porušení některého z kogentních ustanovení zákona a tedy přirozeně ani protiústavní zásah do zásah do základních práv navrhovatelů.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu