ECLI:CZ:US:2002:3.US.632.02
sp. zn. III. ÚS 632/02
Usnesení
III. ÚS 632/02
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele D. a. s., zastoupeného JUDr. I.T., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 10 Co 1049/2001, a Okresního soudu v Přerově ze dne 4. října 2000, č. j. 7 C 67/2000-44, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, i když pro vyhovění návrhu byly prokázány důvody, jež má na mysli §58 odst. 1 obč. soudního řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, vyznačení data jeho podání k Ústavnímu soudu a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 25 Cdo 818/2002-70 bylo zjištěno, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně dne 26. září 2002, jeho dovolání k Nejvyššímu soudu ČR bylo dne 26. června 2002 odmítnuto pro nepřípustnost. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je usnesení Krajského soudu v Ostravě, vydané dne 29. listopadu 2001, je nepochybné, že ústavní stížnost podal stěžovatel po lhůtě k tomu stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když na běh této lhůty nemá vliv usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo rozhodnuto o nepřípustnosti dovolání, a tedy o tom, že takový procesní prostředek k ochraně tvrzeného práva stěžovateli nepřísluší.
Pro uvedená zjištění byl návrh v souladu s §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2002