ECLI:CZ:US:2002:3.US.659.01
sp. zn. III. ÚS 659/01
Usnesení
U s n e s e n í
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Č., a.s., právně zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, směřujícím proti rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 4.9.2001, reg. č. 2001/569/odv., ve spojení s rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 24.7.2001, reg. č. 2001/569, spojeném s návrhem na zrušení ust. §12 odst. 4 písm. d) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů a na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 14.11.2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později a byl doplněn podáním ze dne 18.2.2002. Předmětný návrh směřoval proti rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu, ze dne 4.9.2001, č. 2001/569/odv., ve spojení s rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 24.7.2001, č. 2001/569. Byl spojen s návrhem na zrušení ust. §12 odst. 4 písm. d) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů a nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005.
Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatel v dubnu 2001 požádal ve smyslu ust. §11 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. Státní zemědělský intervenční fond (dále jen "SZIF") o stanovení produkční kvóty cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. Rozhodnutím ze dne 24.7.2001, čj. 2001/569, SZIF žádost zamítl. Rozhodnutí napadl navrhovatel odvoláním, o kterém rozhodlo Prezídium SZIF dne 4.9.2001, pod čj. 2001/569/odv. tak, že odvolání zamítlo a potvrdilo rozhodnutí orgánu prvého stupně. Zamítavé rozhodnutí Prezídia SZIF napadl navrhovatel správní žalobou a současně podal ústavní stížnost. V ní uvedl, že napadenými rozhodnutími je zbaven možnosti využívat svůj majetek, je omezen v nakládání se svým vlastnictvím, čímž je zbaven podstatné složky svého vlastnického práva. Navrhovatel je si vědom, že dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, domnívá se však, že stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť napadená právní úprava se dotýká všech subjektů podnikajících v oblasti výroby cukru. Navíc je třeba vzít v úvahu, že soudní vyřízení návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí Prezídia SZIF bude ukončeno se značným časovým odstupem. Navrhl proto, aby Ústavní soud využil svého práva daného mu ust. §75 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a přijetí ústavní stížnosti neodmítl.
Ve smyslu §35 a 75 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu ust. §75 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Napadené rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 24.7.2001, reg. č. 2001/569, je nepochybně rozhodnutím orgánu veřejné správy, které lze napadnout správní žalobou; navrhovatel se však obrátil současně s podáním správní žaloby s návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti přímo na Ústavní soud. Protože rozhodnutí SZIF ze soudního přezkumu nejsou vyňata (§248 občanského soudního řádu a contrario), je třeba danou situaci posuzovat tak, že navrhovatel nevyužil procesní prostředek podle části páté občanského soudního řádu, v níž je upravena instituce správního soudnictví a tedy dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost je ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Pokud jde o návrh, aby Ústavní soud ve smyslu ust. §75 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, neodmítl přijetí ústavní stížnosti, neboť tato svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, zde Ústavní soud poukazuje na svá předchozí rozhodnutí, podle kterých skutečnost, že určité rozhodnutí podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci. Posouzení jeho naplnění závisí na akcentu, který Ústavní soud klade na obecné důsledky rozhodnutí o dotčeném základním právu či svobodě. Navrhovatel napadl svou ústavní stížností rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 4.9.2001, reg. č. 2001/569/odv., které je individuálním správním rozhodnutím, jímž se navrhovateli nepřiznává cukerní kvóta. Toto rozhodnutí je rozhodnutím o konkrétních právech konkrétního subjektu a není ani formulováno jako precedentní a nevyplývají z něj, podle přesvědčení Ústavního soudu, žádné obecné závěry. Ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou vysloveny žádné obecně platné závěry. Podle přesvědčení Ústavního soudu takové rozhodnutí nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele.
K tomu Ústavní soud poznamenává, že vlastní zájmy by mohly přesahovat v této souvislosti pouze návrhy na zrušení části zákona č. 256/2000 Sb. a na zrušení nařízení vlády č. 114/2001 Sb. Na takové návrhy však ust. §75 odst. 2 písmeno a), zákona o Ústavním soudu, které se týká výhradně ústavních stížností (nikoliv návrhů na zrušení zákona či jiného právního předpisu nebo jejich částí), nedopadá.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh směřující proti rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 4.9.2001, reg. č. 2001/569/odv., ve spojení s rozhodnutím Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 24.7.2001, reg. č. 2001/569, podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný, odmítnout.
K návrhu na zrušení ustanovení §12 odst. 4 písm. d) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů a nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.