ECLI:CZ:US:2002:3.US.661.01
sp. zn. III. ÚS 661/01
Usnesení
III. ÚS 661/01
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky E.P., zastoupené JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2001, sp. zn. 4 Tz 87/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR s tím, že zamítnutím stížnosti pro porušení zákona podané v její trestní věci ministrem spravedlnosti se cítí dotčena na svých právech, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Uvedla, že v uvedeném řízení před Nejvyšším soudem ČR jí nebylo umožněno k věci se vyjádřit a vytvořit tak podmínky pro skutečně objektivní posouzení postupu soudů, konečně pak bylo rozhodnuto v neveřejném jednání, kterým jí byla upřena účast.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti v trestní věci vedené proti stěžovatelce, zásah do práv, kterých se tato v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud učinil své rozhodnutí po přezkoumání důvodů podané stížnosti v neveřejném zasedání, jak umožňuje §268 odst. 1 a §274 věta třetí trestního řádu, přičemž v usnesení podrobně odůvodnil proč ve stížnosti jednotlivě vytýkaná porušení zákona neshledal opodstatněnými.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2002