ECLI:CZ:US:2002:3.US.679.01
sp. zn. III. ÚS 679/01
Usnesení
III. ÚS 679/01
Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele T., zastoupeného JUDr. A.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2001, č. j. 31 Ca 246/2000-38, a rozhodnutí O.Ú., ze dne 8. listopadu 2000, č. j. PÚ 6128/92/Sá/7483, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení v restitučním řízení bylo rozhodnuto o nároku oprávněné nad rámec obsahu její výzvy na vydání nemovitostí, bez přesvědčivých argumentů, týkajících se okolností uzavření kupní smlouvy, bez přihlédnutí ke stavu a způsobu užívání nemovitostí, tedy bez přihlédnutí k překážkám, pro které je vydat nelze. Poněvadž Krajský soud v Hradci Králové a O.Ú. jej k povinnosti vydat označené nemovitosti zavázal, cítí se dotčen na právech, zaručených mu čl. l, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Ca 246/2000-38, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú. ze dne 8. listopadu 2000,
č. j. PÚ 6128/92/Sá/7483, ve výrocích, v nichž byl uznán restituční nárok E.Č. k vyznačeným nemovitostem a tato pak zavázána vrátit po jejich vydání kupní cenu přijatou dle kupní smlouvy ze dne 29. září 1965, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil v opravném prostředku, a důvodně konstatoval, že nejsou opodstatněné. Při hodnocení postavení žalobce - jako osoby povinné, vycházel z §5 odst. 1, odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a pokud jde o zjištění skutečností o okolnostech, jež vedly k uzavření kupní smlouvy dne 29. září 1965 ohledně předmětných nemovitostí, jejich hodnocení, obsažené v napadeném rozhodnutí, shledal v souladu s §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, přičemž co vedlo k aplikaci tohoto ustanovení, soud také podrobně odůvodnil. Bez výhrad jsou i závěry, které Krajský soud v Hradci Králové učinil ohledně dalších námitek stěžovatele, uplatněných v opravném prostředku, týkajících se obsahu výzvy oprávněné a rozsahu samotného restitučního rozhodnutí, a proto lze v dalším na odůvodnění rozsudku odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2002