ECLI:CZ:US:2002:3.US.687.01
sp. zn. III. ÚS 687/01
Usnesení
III. ÚS 687/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. Z., zastoupených JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2001, sp. zn. 51 Co 294/2001, a opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2001, sp. zn. 51 Co 294/2001, mimo ústní jednání dne 16. ledna 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé v občanskoprávní věci jejich zemřelého manžela (otce), o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 (28 C 4/2001), pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2001 (51 Co 294/2001-34) a opravné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2001 (51 Co 294/2001-38), jímž bylo změněno jemu předcházející (návrhu na vydání předběžného opatření vyhovující) usnesení obecného soudu I. stupně a tvrdili, že rozhodnutím zmíněného obecného soudu II. stupně "došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod jejich předchůdce" (v označeném řízení jako žalobce), a to ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; stěžovatelé proto navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jak vpředu jsou označena, byla nálezem Ústavního soudu zrušena.
Ústavní stížnost je nedůvodná.
Z odůvodnění ústavní stížnosti je zřejmé, že řízení před obecným soudem, jak vpředu bylo již označeno, zahájil žalobou A. Z. (otec, resp. manžel stěžovatelů) dne
2. ledna 2001, že však v průběhu řízení (po vydání a právní moci ústavní stížností napadeného rozhodnutí) dne 8. října 2001 zemřel.
Za této procesní situace je zřejmé, aniž by Ústavní soud vůbec zkoumal, zda nezletilí J., M. a A. Z. jsou jako stěžovatelé pro svůj věk s to nabýt procesní legitimaci k podání ústavní stížnosti, že stěžovatelé nebyli (a nejsou) účastníky řízení, v němž k vydání jimi napadeného rozhodnutí obecného soudu došlo [§72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto k podání ústavní stížnosti nejsou (pro nedostatek procesní legitimace) oprávněni, když jejich odkaz na "analogickou aplikaci ustanovení §15 o. z." je z hlediska zákonných podmínek ústavní stížnosti nerozhodný.
Ústavní stížnost stěžovatelů byla proto posouzena jako ústavní stížnost (návrh) podaná někým zjevně neoprávněným a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43
odst. 1 písm. c) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 16. ledna 2002