ECLI:CZ:US:2002:3.US.693.02
sp. zn. III. ÚS 693/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 47 Co 29/99-58, ze dne 28. 1. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala osobně dne 7. 11. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 47 Co 29/99-58, ze dne 28. 1. 2002, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Brně, č.j. 11 C 265/88-18, ze dne 18. 1. 1990. Napadeným usnesením byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně podala stěžovatelka návrh na zrušení §23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, §1 odst. 2 a části třetí zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, pol. č. 14 Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Dříve než Ústavní soud zahájí věcné projednávání podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení tak, jak jsou stanoveny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 odst. 2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
V předmětné věci bylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně doručeno stěžovatelce dne 28. 1. 2002, což jednoznačně vyplývá ze sdělení Městského soudu v Brně, č.j. 11 C 265/88, ze dne 27. 11. 2002. Dne 28. 1. 2002 počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti a uplynula dne 28. 3. 2002. Ústavní stížnost však byla podána až dne 7. 11. 2002, tedy po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout proto, že byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
K návrhu na zrušení ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, §1 odst. 2 a části třetí zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, pol. č. 14 Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu §74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2002