ECLI:CZ:US:2002:3.US.706.02
sp. zn. III. ÚS 706/02
Usnesení
III. ÚS 706/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. D., zastoupené JUDr. K. M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 1999, sp. zn. 42 Co 647/99, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 29 C 49/97, mimo ústní jednání dne 13. prosince 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 14. listopadu 2002 a co do formálních náležitostí jinak ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci rozhodnutí orgánů veřejné moci (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 1999 - 42 Co 647/99-40 a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 1999 - 29 C 49/97-31, kterým bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelce se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a její žádost o ustanovení zástupce se zamítá) a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo rovnosti stran v soudním řízení a právo jednat před soudem; podle odůvodnění ústavní stížnosti má stěžovatelka za to, že "závěr o bezúspěšném uplatnění práva byl učiněn jen proto, že stěžovatelka sepsala žalobu bez právního zástupce", a dále že u ní byly splněny všechny předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka navrhla zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona).
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5) bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno stěžovatelce dne 13. prosince 1999 a ústavní stížnost svěřena k poštovní přepravě dne 14. listopadu 2002, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§72 odst. 2 zákona) zjevně opožděně.
Jako obiter dictum nad rámec rozhodovacích důvodů lze uvést, že stěžovatelka podala proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání. Řízení o dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ČR (25 Cdo 514/2002-103), které bylo stěžovatelce doručeno dne 12. června 2002; tedy i za situace, kdy by ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí dovolacího soudu, byla by podána opožděně.
Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. prosince 2002