ECLI:CZ:US:2002:3.US.726.01
sp. zn. III. ÚS 726/01
Usnesení
III. ÚS 726/01
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.H., zastoupeného Mgr. H.Z., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2001, sp. zn. 10 Ca 130/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst.1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své daňové věci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2001 (10 Ca 130/2001-59), kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí FŘ ze dne 8. prosince 2000 (4286/150/2000), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti osvědčení správce daně o její registraci k dani z příjmů právnických osob od 1. prosince 1996.
Jmenovaný obecný soud řízení zastavil s poukazem na to, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutí předběžné povahy [§248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], a je proto jako takové ze soudního přezkumu vyloučeno.
Stěžovatel tvrdil, že postupem obecného soudu (zastavením řízení) došlo k odepření spravedlnosti (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť názor obecného soudu, dle něhož registrace poplatníka daně z příjmů právnických osob (§33 odst. 12 zák. č. 37/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) je rozhodnutím předběžné povahy, je nesprávný.
Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ztotožňuje s právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřeným v jeho usnesení (10 Ca 130/2001-59), že rozhodnutí správce daně o registraci poplatníka daně z příjmů právnických osob je rozhodnutím předběžné povahy, jež je ze soudního přezkumu vyloučeno [§248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], a to již proto, že toto rozhodnutí nemá vliv na konečnou výši daňové povinnosti stěžovatelky. K přezkumu rozhodnutí o registraci může dojít následně, totiž v souvislosti s případným přezkumem rozhodnutí finančního úřadu o vyměření daně.
Za naznačené situace je zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích tím, že řízení ve věci zastavil, postupoval v souladu s dosud platnou úpravou soudního přezkumu správních rozhodnutí (část pátá občanského soudního řádu), a proto zastavením řízení nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, ani k tvrzenému odmítnutí spravedlnosti obecným soudem.
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná neopodstatněnost je dána samotnou povahou tvrzení ústavní stížnosti. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 29. ledna 2002