ECLI:CZ:US:2002:3.US.733.01
sp. zn. III. ÚS 733/01
Usnesení
III. ÚS 733/01
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele N., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti na postup Finančního úřadu v Havířově, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal rozhodnutí, jímž by bylo Finančnímu úřadu v Havířově zakázáno pokračovat u něj v provádění kontroly daně z přidané hodnoty za období leden 1995 až prosinec 1996, vedené pod sp. zn. 68892/01/370932/4127 a sp. zn. 74581/01/370932/4127. Uvedl, že označený úřad kontrolu zahájil 22. října 2001, přičemž za stejné období provedl daňovou kontrolu již v době od 23. prosince 1997 do 4. května 1998. Proto se cítí dotčen na právech, vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a §82 odst. 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a protokolu o ústním jednání, sepsaného dne 22. října 2001 Finančním úřadem v Havířově pod č. j. 74581/01/370932/4127 bylo zjištěno, že stěžovateli jmenovaný finanční orgán oznámil zahájení kontroly daně z přidané hodnoty za období od ledna 1995 do prosince 1996 dle §16 zákona o dani z přidané hodnoty a je nepochybné, že rozhodnutí správce daní je rozhodnutím procesní povahy, když právo i povinnost řízení zahájit je zakotveno v ustanovení §2 odst. 6 zák. č. 337/1992 Sb. Stěžovatel jako daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, je oprávněn mj. podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně, které vyřizuje pracovník nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují, a bude-li stěžovateli uložena povinnost, tj. vyměřena dodatečně daň, náleží mu právo k podání odvolání k příslušnému finančnímu orgánu a konečně k podání žaloby k příslušnému soudu [§16 odst. 4 písm. d), §48 výše cit. zákona, §244 obč. soudního řádu].
S ohledem na výše uvedené stížnost, směřující proti zahájení daňového řízení, není stížností přípustnou, když ve věci daňového řízení, které dosud neskončilo, bude mít navrhovatel možnost využít procesní prostředky, které mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, a to poté, kdy mu bude uložena povinnost. Je také třeba uvést, že návrh, jímž se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal finančnímu orgánu provádět kontrolu daně z přidané hodnoty, nemá oporu ani v ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.,ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2002
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj