ECLI:CZ:US:2002:3.US.95.02
sp. zn. III. ÚS 95/02
Usnesení
III. ÚS 95/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele R.-J. R., spol. s r. o., zastoupeného Mgr. V. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2001, č. j. 28 Ca 99/2000-34, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí soudu, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení v řízení před soudem nebyly respektovány principy zakotvené v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 96 odst. 1 Ústavy. Poukázal na svou činnost, spočívající v dovozu motorových vozidel k výkonu své podnikatelské činnosti, na postup celních úřadů a na to, za jakých okolností byl vydán dodatečný výměr, kterým bylo doměřeno clo, popř. daň z přidané hodnoty. Uvedl, že Městský soud v Praze, u něhož podal žalobu na přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 21. července 1999, sp. zn. 8854/99-01/13, tuto zamítl, když pochybil při přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a když se řídil nesprávným právním názorem, opřeným o nesprávný výklad §105 odst. 4, §104 odst. 1 písm. d) a e) a §127 odst. 1 až 3 celního zákona.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal správní rozhodnutí dle §249 odst. 2 občanského soudního řádu a v rozsudku ze dne 5. října 2001 se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobcem, když také vyčerpávajícím způsobem vyložil správnost postupu celních orgánů při aplikaci citovaných ustanovení celního zákona [§104 odst. 1, 4, §105 odst. 4, §120 odst. 1, §127 odst. 1, 3 a §293 písm. d) zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z těchto důvodů lze na obsah odůvodnění rozsudku odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2002