ECLI:CZ:US:2002:4.US.149.02
sp. zn. IV. ÚS 149/02
Usnesení
IV. ÚS 149/02
Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. B. J., advokátem, proti usnesení bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 1998, čj. 14 K 58/93-589, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1999, čj. 2 Ko 73/98-631, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2001, čj. 29 Cdo 2991/99-804, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 14 K 58/93 bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě (nyní Krajského soudu v Ostravě), že stěžovatel proti již citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením rozhodl tak, že je odmítl pro jeho nepřípustnost. Jak ve svém rozhodnutí, a to i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu, uvedl Nejvyšší soud ČR, usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit pod žádný z případů vyjmenovaných v §238a odst. 1 písm. a) - f) o. s. ř., ve znění před novelou. V dané věci nejsou rovněž dány podmínky uvedené v §239 o. s. ř., neboť nejde o usnesení ve věci samé, a stejně tak není dán důvod přípustnosti dovolání uvedený v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění před novelou. Protože tedy je evidentní, že stěžovatelovo dovolání není možno považovat za poslední procesní prostředek k ochraně práva, mohl by Ústavní soud věcně projednat nejvýše ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení vrchního soudu, to bylo však stěžovateli doručeno již dne 22. 10. 1999, což znamená, že byla-li ústavní stížnost podána teprve dne 6. 3. 2002, stalo se tak již po uplynutí 60 denní lhůty uvedené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Vzhledem k uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, pokud jí bylo napadeno již konstatované usnesení Nejvyššího soudu ČR, pro její zjevnou neopodstatněnost, zatímco jinak pro její opožděnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) citovaného zákona, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu