ECLI:CZ:US:2002:4.US.260.02
sp. zn. IV. ÚS 260/02
Usnesení
IV. ÚS 260/02
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti Politické strany "A. fondů" zastoupené JUDr. M. H., advokátkou, proti výzvám Magistrátu města Brna ze dne 17. 4. 2002, Magistrátu města Ostravy ze dne 16. 4. 2002, Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 17. 4. 2002, Okresního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2002, Okresního úřadu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2002, Okresního úřadu v Jihlavě ze dne 5. 4. 2002, Okresního úřadu v Karlových Varech ze dne 16. 4. 2002, Okresního úřadu v Liberci ze dne 10. 4. 2002, Okresního úřadu v Olomouci čj. RVV/3427/2002, Okresního úřadu v Pardubicích ze dne 10. 4. 2002, Okresního úřadu Praha - západ ze dne 16. 4. 2002, Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2002, Okresního úřadu ve Zlíně ze dne 10. 4. 2002 a návrhu na zrušení ustanovení §31 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podala kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny konané ve dnech 14. a 15. 6. 2002, ve 13 ze 14 volebních krajů však nepřipojila potvrzení o složení příspěvku na volební náklady ve výši 15 000,-- Kč podle ustanovení §31 odst. 4 citovaného zákona. Třináct úřadů v sídle volebních krajů následně vyzvalo stěžovatelku k odstranění závady na kandidátní listině, tj. předložení příslušného potvrzení o složení příspěvku na volební náklady ve výši 15 000,-- Kč za každý volební kraj. Uvedenými výzvami, které mají povahu zásahu orgánu veřejné moci, se stěžovatelka cítí být dotčena na svých základních právech a svobodách plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 2 a 4, čl. 21 odst. 3 a 4, čl. 22 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5 Ústavy ČR. Před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka sice nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, splňuje však podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhuje vydání nálezu, kterým ustanovení §31 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bude zrušeno, již citovaným úřadům bude zakázáno pokračovat v porušování práv stěžovatelky. Současně navrhuje vydání předběžného opatření posléze uvedeného obsahu, o kterémžto návrhu by měli rozhodovat pouze ti soudci Ústavního soudu, kteří se nebudou příště ucházet opětovně o funkci soudce Ústavního soudu.
Základní podmínkou přípustnosti podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je existence zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Všechny přípisy uvedených úřadů mají však povahu pouhé výzvy k odstranění závady upozorňující na nepřipojení příspěvku na volební náklady ve výši 15 000,-- Kč, v řadě případů i na další závady. Zmíněné výzvy nelze podle názoru Ústavního soudu považovat za již blíže konstatovaný zásah orgánu veřejné moci, jehož esenciálním znakem je již vzniklé porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nikoli pouhá možnost, že se tak může stát v budoucnu.
Ústavní soud má proto z uvedených důvodů za to, že stěžovatelka není vzhledem k nenaplnění podmínky (§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) k podání ústavní stížnosti zjevně oprávněna, což implikuje i další závěr, že není legitimována ani k podání návrhu na zrušení §31 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nesplňuje podmínku uvedenou v ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. V této souvislosti Ústavní soud jen pro úplnost dodává, že ustanovení §31 odst. 4 bylo do zákona č. 247/1995 Sb. vloženo teprve novelizujícím zákonem č. 37/2002 Sb., který nabyl účinnosti dne 29. 1. 2002, a nebylo dosud předmětem přezkumu Ústavním soudem. Z uvedených důvodů se stávají zcela irelevantními i návrhy dovolávající se aplikace ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, vydání předběžného opatření či vyloučení soudců Ústavního soudu z rozhodování o něm.
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl, stejně jako podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona odmítl i návrh na zrušení právního předpisu.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. května 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu