ECLI:CZ:US:2002:4.US.297.2000
sp. zn. IV. ÚS 297/2000
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. P., zastoupeného Mgr. V. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2000, sp. zn. 23 Co 416/99, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. dubna 1999, sp. zn. 12 C 258/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. května 2000, byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na odškodnění.
Soud prvého stupně, na základě žádosti o zaslání spisu, Ústavnímu soudu sdělil, že ve věci bylo stěžovatelem podáno dovolání. S ohledem na tuto skutečnost Ústavní soud vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Dne 15. ledna 2002 byl Ústavnímu soudu doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1863/2000, kterým byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla Krajskému soudu v Praze vrácena k dalšímu řízení.
S ohledem na tuto skutečnost dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel ve věci doposud nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv přiznává, byť tato skutečnost (tedy neexistence pravomocného rozhodnutí) nastala až po podání ústavní stížnosti. Není tedy splněna nezbytná podmínka řízení před Ústavním soudem dle ustanovení §75 odst. 1 zákona, přičemž postup dle odst. 2 tohoto ustanovení nepřichází v úvahu.
S ohledem na tuto skutečnost proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. ledna 2002
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj