Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 30.09.2002, sp. zn. IV. ÚS 331/02 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-3 ],paralelní citace: N 113/27 SbNU 245 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:4.US.331.02
Komunální ústavní stížnost - k volbě místostarosty obce
Právní větaZásah státu ve smyslu čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR nesmí být v rozporu s ústavně zakotvenými znaky samosprávy a je přípustný toliko tehdy, pokud to ochrana zákona nepochybně vyžaduje.
ECLI:CZ:US:2002:4.US.331.02
sp. zn. IV. ÚS 331/02NálezÚstavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti obecního zastupitelstva obce L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (o zrušení části usnesení obecního zastupitelstva obce L. ze dne 30. 4. 2001) ze dne 21. 3. 2002, čj. 15 Ca 444/01-14, a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 13. 7. 2001, čj. LP 75/SR 6521/694/01, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu Louny ze dne 29. 5. 2001, čj. 1090/01, kterým byl pozastaven výkon části usnesení obecního zastupitelstva obce L. ze dne 30. 4. 2001, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, takto:I.Ústavní stížnosti se částečně vyhovuje a rozsudek Krajskéhosoudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2002, čj. 15 Ca 444/01-14, sezrušuje.II.V rozsahu směřujícím proti rozhodnutí Krajského úřaduÚsteckého Kraje ze dne 13. 7. 2001, čj. LP 75/SR 6521/694/01,a rozhodnutí Okresního úřadu Louny ze dne 29. 5. 2001, čj.1090/01, se ústavní stížnost odmítá.Odůvodnění:I.Ústavní soud obdržel dne 24. 5. 2002 ústavní stížnost, kterouse stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutíorgánů veřejné moci, neboť se jimi cítí být dotčen, a tov důsledku nezákonného zásahu státu, ve svém ústavně zaručenémprávu územního samosprávného celku na samosprávu ve smyslu čl. 8Ústavy ČR. Z ústavní stížnosti a připojeného spisu, sp. zn. 15 Ca444/01, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, vyplynulynásledující okolnosti posuzované věci.Okresní úřad Louny rozhodnutím ze dne 29. 5. 2001, čj.1090/01, pozastavil výkon usnesení, které schválilo obecnízastupitelstvo obce L. v samostatné působnosti na svém zasedání,konaném v části obce L. - D. dne 30. 4. 2001, pod bodem 9 v části"zastupitelstvo obce L. schvaluje volbu nového místostarosty p.M., jenž byl jednohlasně zvolen po odvolání pí S. z funkce".Odvolání obce L. do tohoto rozhodnutí posléze Krajský úřadÚsteckého Kraje rozhodnutím ze dne 13. 7. 2001, čj. LP 75/SR6521/694/01, zamítl, když současně napadené rozhodnutí okresníhoúřadu v citovaném výroku potvrdil.Vzhledem k tomu, že ze strany obecního zastupitelstva obce L.nedošlo k nápravě ve lhůtě do tří měsíců od pozastavení výkonuoznačené části usnesení, podal Okresní úřad Louny v souladu sesvou zákonnou povinností ke Krajskému soudu v Ústí nad Labemžalobu s návrhem na jeho zrušení [§124 odst. 3 zákona č.128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, dále jen"zákon o obcích"]. V předmětné žalobě okresní úřad uvedl, ženezákonnost jednání obecního zastupitelstva obce L. spatřujejednak v tom, kdy odvolání místostarostky L. S-ové se uskutečniloaž po oficiálním ukončení veřejného zasedání tohoto zastupitelstva(§93 odst. 2 zákona o obcích), k čemuž nabídl taktéž blížeoznačené důkazy. Svá tvrzení však dále opíral především o to, žeotázka odvolání dosavadní místostarostky a volby nového starostynebyla součástí připravovaného veřejného zasedání a nebyla tedyzveřejněna v zákonné sedmidenní lhůtě na úřední desce obecníhoúřadu, čímž nepochybně dle jeho názoru došlo k porušení §93 odst.1 zákona o obcích. Takto podané žalobě označený soud ústavnístížností napadeným rozsudkem ze dne 21. 3. 2002, č. j. 15 Ca444/01-14, vyhověl a usnesení ze zasedání obecního zastupitelstvaobce L. konaného dne 30. 4. 2001 v části o odvolání místostarostkyL. S-ové a o volbě místostarosty Z. M. zrušil.Při svých úvahách vyšel z toho, že program připravovanéhozasedání zastupitelstva obce, svolaného na 30. 4. 2001, bylv souladu s ust. §93 odst. 1 zákona o obcích vyvěšen na úřednídesce ve lhůtě tímto zákonem stanovené. Tento program potomobsahoval celkem 6 bodů, v žádném z nich však nebylo uvedeno cobyjeho součást odvolání dosavadní místostarostky a volba novéhomístostarosty. Pod bodem 5 zápisu, který byl ze zasedánízastupitelstva pořízen, byl zaznamenán návrh starosty obce L. naodvolání stávající místostarostky a volbu nového místostarosty,z čehož je zřejmé, že byl zařazen do programu zasedánízastupitelstva dodatečně (v této souvislosti se sluší pro úplnostpoznamenat, že soud zastává názor, že není podstatné, zda byltento bod zařazen do programu v průběhu zasedání či po něm,a tudíž se touto otázkou dále nezabýval). Na základě uvedenéhosoud shledal porušení ust. §93 odst. 1 zákona o obcích, kdyžpoukázal na to, že toto ustanovení zcela jednoznačně ukládáobecním úřadům informovat občany obce nejen o místě a doběpřipravovaného zasedání zastupitelstva, ale též i o jeho programu,a to alespoň 7 dní před tímto zasedáním. Konstatoval, že uvedenépovinnosti se nemůže obec zhostit odkazem na to, že "nikdo nemůževědět s čím a kdo na jednání přijde, a proto jsou v navrženémprogramu body jako diskuze a různé, a že výsledek diskuze k návrhuna odvolání z funkce místostarostky a k volbě nového místostarostynemohl být znám předem, a proto nemohl být obsažen v programujednání zastupitelstva", jak argumentovala žalovaná obecv opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Lounyo pozastavení výkonu předmětné části usnesení ze dne 30. 4. 2001a ve vyjádření k žalobě.Krajský soud své závěry při výkladu dotčeného ustanoveníopřel o argumentaci, že zákonodárce zakotvením povinnostiinformovat občany obce 7 dní před zasedáním zastupitelstva obcenejen o místě a době tohoto zasedání, ale též i o jeho programu,zdůraznil požadavek, aby se občané mohli s programem předemseznámit, na toto zasedání se připravit a uplatnit tak svépřipomínky, návrhy a podněty, když občan volí svou účast nazasedání zastupitelstva v závislosti na tom, co ho konkrétnězajímá. Se žalovanou obcí se ztotožnil, pokud jde o zařazování doprogramu zasedání zastupitelstva bodů jako "různé", "diskuze"apod., neboť lze jistě očekávat, že v jeho průběhu budou občanéreagovat svými dotazy, připomínkami a náměty. Zdůraznil však úmyslzákonodárce informovat občany obce v předstihu o programupřipravovaného zasedání, přičemž je dle jeho názoru nutno rozlišitto, co lze považovat za závažnou část programu připravovanéhozasedání, o níž musí být občané obce informováni v předstihu velhůtě stanovené v §93 odst. 1 zákona o obcích, což je vždy věcínáležitého a konkrétního posouzení. V předmětné otázce existenci takto:
kvalifikované části programu shledal, neboť odvolání a volbamístostarosty představuje změnu v osobě jednoho z vedoucích orgánůobce. Místostarosta totiž dle ust. §104 odst. 1 zákona o obcíchzastupuje starostu obce. V pravomoci zastupitelstva obce je taksice oprávnění volit místostarostu a odvolávat jej z funkce [§84odst. 2 písm. l) cit. zákona], nicméně zastupitelstvo obce by měloznát podle názoru soudu předem mínění občanů k této změně. Abytedy občané mohli svá stanoviska, připomínky a náměty v tomtosměru uplatnit, musí být o zamýšlené změně tohoto orgánu obcepředem informováni. Proto měl být podle mínění soudu tento bodprogramu zařazen na některé z následujících zasedání obecníhozastupitelstva za dodržení podmínek ust. §93 odst. 1 zákonao obcích předpokládaných. Jde-li potom o návrhy, které nelzepovažovat za návrhy závažné povahy, lze je jistě projednat i zasituace, kdy nebyly označeny v navrženém programu připravovanéhozasedání obecního zastupitelstva, což je ovšem situace naposuzovanou věc se nevztahující. Z těchto důvodů přisvědčilzávěrům okresního i krajského úřadu, dle nichž došlo k porušenízákona ze strany obce L. , neboť byl porušen §93 odst. 1 zákonao obcích, a tudíž rozhodl výrokem, jak byl již shora citován, anižby se dále zabýval dalším důvodem, v němž okresní úřad spatřovalnezákonnost označené části usnesení obecního zastupitelstva obceL. .Proti citovaným rozhodnutím okresního a krajského úřadu,jakož i proti takto konstruovanému rozhodnutí obecného soudusměřuje projednávaná ústavní stížnost, v níž stěžovatel vyjádřilzásadní nesouhlas se shora vyloženým právním názorem krajskéhosoudu. Konstatoval naplnění podmínek dotčeného ustanovení §93odst. 1 zákona o obcích v předmětné věci, neboť obecní úřadinformoval v souladu se zákonem o místě, čase i navrženém programujednání zastupitelstva, když současně, a to na základě diskuze,byl tento program v souladu s ust. §94 odst. 2 téhož zákonadoplněn o odvolání stávající místostarostky a volbu místostarostynového. Poukázal na vzájemnou vazbu těchto ustanovení, když prvéhovoří pouze o navrženém programu a druhé předpokládá jehodoplnění i v průběhu jednání zastupitelstva, přičemž o zařazenínávrhů přednesených v průběhu zasedání rozhodne zastupitelstvoobce. O tomto ustanovení se ovšem napadená rozhodnutí nikteraknezmiňují a rozlišování závažných a nezávažných částí programuprovedené Krajským soudem v Ústí nad Labem ze zákona podle názorustěžovatele dovodit nelze. V této souvislosti odkázal též nadůvodovou zprávu k návrhu zákona, ze které vyplývá, že zákonodárcenestanovil žádná omezení, co se doplňování programu jednánízastupitelstva na základě ust. §94 odst. 2 zákona o obcích týče.Pakliže napadená rozhodnutí nemají oporu v zákoně, bylo jimizasaženo v rozporu se zákonem do činnosti obce, a tedy i doústavně zaručeného práva obce na samosprávu. Proto stěžovatelnavrhl, aby Ústavní soud tato rozhodnutí nálezem zrušil.Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavnístížnosti zopakoval argumenty v napadeném rozhodnutí jižpředestřené. Ust. §94 odst. 2 zákona o obcích vzal dle vyjádřenípředsedy senátu 15 Ca při svém rozhodování v potaz, nicméně nelzeopomenout, že při nerespektování dikce ust. §93 odst. 1 tohotozákona by zastupitelstvo obce mohlo až v průběhu zasedánírozšiřovat program jednání zcela libovolně o věci zásadní povahya tak "vyloučit ze spoluúčasti" občany obce v rozporus demokratickými principy a systémem tzv. "kabinetní politiky"rozhodovat "za zády občanů". Má za to, že je v rozporu s tímtoustanovením a úmyslem zákonodárce, tedy v rozporu s ratio legis,jestliže zastupitelstvo obce teprve v průběhu zasedání zařadí doprogramu návrh zásadní povahy, o němž občané nebyli informovánia neměli tak možnost na tento návrh reagovat. S ohledem na uvedenéna svých rozhodovacích důvodech účastník řízení trvá, a protonavrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť se domnívá, že z jehostrany zákon porušen nebyl. Zamítnutí ústavní stížnosti navrhli Okresní úřad Louny, který odkázal ve svém vyjádření naodůvodnění rozsudku krajského soudu.II.Ve vztahu k předmětu řízení se jeví vhodným v prvé řaděuvést, že podaný návrh obsahově představuje zvláštní typ ústavnístížnosti, upravený v čl. 87 odst. 1 písm. c)Ústavy ČRa ustanovení §72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákono Ústavním soudu"), který bývá v odborné literatuře i v praxiústavních soudů některých států označován jako tzv. "komunálníústavní stížnost". Tento typ řízení se v několika směrech odlišujeod úpravy "obecné" ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy ČR, a to - mimo jiné - i v tom směru, že zatímco v řízenío obecné ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumá porušení ústavnězaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, v případě tzv.ústavní stížnosti komunální hodnotí Ústavní soud i zákonnostzásahu státu (k tomuto srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn.I. ÚS 471/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 20,č. 140, str. 9 a násl., vydání 1., Praha: C.H.Beck, 2001).Článkem 8Ústavy ČR se zaručuje samospráva územníchsamosprávných celků, přičemž základními územními samosprávnýmicelky jsou obce (čl. 99), jež jsou územními společenstvími občanů,která mají právo na samosprávu (čl. 100). Obec je samostatněspravována zastupitelstvem (čl. 101) a jeho působnost může býtstanovena jen zákonem (čl. 104 odst. 1). Čl. 102Ústavy ČR zakládázastupitelskou formu práva na samosprávu, pro jehož ochranu jeurčující čl. 101 odst. 4, dle něhož "Stát může zasahovat dočinnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochranazákona, a jen způsobem stanoveným zákonem". Naposled citovanéustanovení tak připouští ingerenci státní moci za kumulativníhosplnění dvou podmínek, přičemž požadavku první z nich Krajský soudv Ústí nad Labem podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávanévěci nedostál, ačkoliv jeho zásah coby orgánu státu byl uskutečněnv souladu s výhradou zákona stanovenou v citovaném ustanovení (infine). Ústavní soud výklad obecného soudu ve vztahu k dotčenýmustanovením zákona o obcích nesdílí.Podle §84 odst. 1 zákona o obcích zastupitelstvo obcerozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce (§35odst. 1). Ve smyslu tohoto ustanovení do samostatné působnostiobce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obcea jejích občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokudnejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitosti, které dosamostatné působnosti obce svěří zvláštní zákon. Podle §84 odst.2 písm. l) je zastupitelstvu obce vyhrazeno volit starostu,místostarosty a další členy rady obce (radní) a odvolávat jez funkce. K platnému usnesení zastupitelstva obce, rozhodnutí nebovolbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členůzastupitelstva obce (§87). Konečně podle §93 odst. 1 "Obecníúřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovanéhozasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desceobecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce;kromě toho může informaci uveřejnit způsobem v místě obvyklým".Dle odst. 2 citovaného ustanovení je zasedání zastupitelstva obceveřejné. Dikce §94 odst. 1 potom zní: "Právo předkládat návrhyk zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstvaobce mají jeho členové, rada obce a výbory. "O zařazení návrhůpřednesených v průběhu zasedání zastupitelstva obce na programjeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce" (§94 odst. 2 zákonao obcích).Jak je patrno z citovaných ustanovení, zákon o obcíchv případě programu zasedání obecního zastupitelstva rozlišení nazávažné a méně závažné body programu jednání, které podal svouinterpretací krajský soud, nezná, přičemž důvod k němu aniz ostatních ustanovení zákona dovodit nelze. Tímto výkladem takv konečném důsledku obecný soud omezil zákonné právo doplnitprogram jednání zastupitelstva obce o návrhy přednesené v průběhujeho zasedání pouze na návrhy, kterým v podstatě přisoudil zákonuo obcích v této souvislosti neznámé legislativní označení - návrhynezávažné povahy, ačkoliv jejich kvalitativní hierarchii pro tytoúčely zákon nezakládá. V tomto směru - pokud soud poukazuje nasmysl a účel §93 odst. 1 zákona o obcích - je třeba dodat, že anidůvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona takový názor nepodporuje.Obdobným způsobem konečně koncipoval informační povinnost obecníhozastupitelstva ve vztahu k připravovanému zasedání obecníhozastupitelstva a právu předkládat návrhy k projednání na jehozasedání i dnes již zrušený zákon č. 367/1990 Sb., o obcích(obecní zřízení), v §40 a §41. Nová právní úprava tuto dikcis příslušným upřesněním toliko převzala. Pakliže lze mluvito určitých konkrétních návrzích, které nelze předkládatk zařazení na pořad jednání v průběhu zasedání zastupitelstvaobce, resp. jejichž projednání by bylo za této situace v rozporuse zákonem, jedná se podle názoru Ústavního soudu pouze o takovénávrhy, kde to z povahy věci vyplývá z ostatních ustanovenízákona. Takovým ustanovením je např. §39 odst. 1 zákona o obcích,na základě něhož "Záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitýmajetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obeczveřejní po dobu nejméně 15 dnů před projednání v orgánech obcevyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohlizájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec téžzveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní,je právní úkon od počátku neplatný."S ohledem na řečené Ústavní soud konstatuje, že zásah státuve smyslu čl. 101 odst. 4Ústavy ČR nesmí být v rozporu s ústavnězakotvenými znaky samosprávy a je přípustný toliko tehdy, pokud toochrana zákona nepochybně vyžaduje. Vyjádřeno jinými slovy,požadavek ochrany zákona je tak podmínkou nutnou, jejíž naplněnínelze dovodit extenzivním výkladem nemajícím oporu v dikci zákonnéúpravy, byť by byl konstruován logickým způsobem nevzbuzujícímpochybnosti o jeho účelnosti a rozumném smyslu. Zásah státu doústavně zaručeného práva na samosprávu je totiž podle přesvědčeníÚstavního soudu možno připustit toliko za situace, kdy je porušenízákona ze strany územního samosprávného celku dovozeno subsumpcípod právní normu vyloženou secundum et intra, nikoliv již praeterlegem. Tomuto nazírání na danou problematiku konečně odpovídá i taskutečnost, že se jedná o ústavně založenou výjimku zasahující dojednoho ze znaků demokratického právního státu, jímž existencemístní samosprávy nepochybně je, a kterou je třeba, v souladus obvyklou zásadou právní o vztahu pravidla a výjimky,interpretovat a posléze aplikovat restriktivním způsobem. Nelzev této souvislosti pominout tezi, dle níž je základem svobodnéhostátu svobodná obec nadaná v příslušném rozsahu veřejnou mocí,kterou vykonává buď přímo nebo skrze své orgány. Má-li být tudížrespektována idea právního státu, je potom nezbytné, aby i jehochování bylo bezpodmínečně v souladu s právem. V mezíchstanovených Ústavou ČR a zákonem je místní samospráva konstruovánajako veřejná moc na svém území, je státem předvídánaa v odpovídajícím rozsahu aprobována; musí být právě proto (cobyforma veřejné moci) v případě ingerence státu dostatečně chráněnaa mít právní jistotu spočívající v tom, že je jí poskytnutaochrana před neoprávněným zasahováním státu do autonomníhoprostoru, který územnímu samosprávnému celku - v daném případěobci - k výkonu samosprávy poskytl, když omezil svůj dohled nanezbytné minimum, tj. vyžaduje-li to ochrana zákona.Ve vztahu k vývodům krajského soudu se sluší poznamenat, žev případě závažných bodů programu, jakým nesporně odvolánídosavadního místostarosty a volba místostarosty nového je, bynepochybně mělo být ust. §94 zákona o obcích v praxi, a toz důvodů transparentnosti jednání řádně zvolených zástupců občanůobce a možnosti omezené účasti občanů při projednávání takto adhoc vznesených návrhů, využíváno zdrženlivým a uváženým způsobem,nevzbuzujícím podezření o jejich účelovém předkládání "na posledníchvíli". Zákonná dikce citovaného ustanovení ovšem - jak již bylořečeno - takové jednání umožňuje, i když samotné meritorní řešenírozhodnutí stran těchto návrhů podrobuje příslušným dalšímzákonným podmínkám.Z důvodů takto vyložených dospěl Ústavní soud k závěru, žeKrajský soud v Ústí nad Labem bez zákonných důvodů zrušil citovanéusnesení obecního zastupitelstva obce L. v jeho předmětné části,aniž by to vyžadovala ochrana zákona, čímž porušil ústavnězaručené právo stěžovatele na samosprávu (čl. 8 ve spojení s čl.101 odst. 4 Ústavy ČR). V důsledku toho Ústavní soud rozsudekKrajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2002, č. j. 15 Ca444/01-14, zrušil [§82 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm.a) zákona o Ústavním soudu].Pokud stěžovatel brojil ústavní stížností též protirozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého Kraje ze dne 13. 7. 2001, č.j. LP 75/SR 6521/694/01, a rozhodnutí Okresního úřadu Louny ze dne29. 5. 2001, č. j. 1090/01, je nucen Ústavní soud konstatovat, ževzhledem ke skutečnosti, kdy proti citovanému rozhodnutí krajskéhoúřadu není připuštěn řádný opravný prostředek, začala jehodoručením stěžovateli plynout lhůta 60 dnů k podání ústavnístížnosti ve vztahu k předmětným rozhodnutím (§72 odst. 2 vespojení s §75 odst. 1zákona o Ústavním soudu). Pakližestěžovatel podal svůj návrh k poštovní přepravě až dne 23. 5.2002, brání v této části takto opožděně podaná ústavní stížnostz formálních (procesních) důvodů meritornímu přezkumu rozhodnutíjí napadených, a proto byla Ústavním soudem odmítnuta [§43 odst.1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 30. září 2002
Odlišné stanovisko k nálezu ve věci IV. ÚS 331/02Podle mého názoru došlo vydáním nového zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, k situaci, na kterou měl nález reagovat. Nález I. ÚS 471/2000, který je citován v odůvodnění, se opíral ještě o původní zákon o obcích č. 367/1990 Sb. Nový zákon svěřuje kontrolu zákonnosti opatření učiněných v samostatné působnosti obce, pokud byla pozastavena přednostou okresního úřadu, správním soudům (krajským). Přesto, že Ústava i zákon o Ústavním soudu hovoří o tom, že Ústavní soud zkoumá i zákonnost zásahů státu do samosprávné působnosti obcí, jsem přesvědčen, že za této situace je třeba tato ustanovení vykládat restriktivně a omezit se pouze na ochranu ústavnosti. Není sporu o tom, že zákon o obcích je tzv. obyčejným zákonem. Správní soud zaujal názor na jeho aplikaci v konkrétním případě a shledal postup okresního úřadu jako zákonný. Ústavní soud proto měl především posoudit, zda soudní rozhodnutí vybočuje z mezí ústavnosti, jinak řečeno, zda interpretace konkrétního ustanovení zákona o obcích je neústavní tím, že omezuje či popírá samostatnou působnost obce. Z tohoto pohledu se mi však nezdá, že by rozhodnutí správního soudu představovalo zásah takové intenzity. Rozhodnutí soudu je odůvodněno logicky a srozumitelně a je tedy velmi sporné, zda to, že zákon o obcích lze vyložit i liberálněji (jak činí návrh nálezu) je současně důvodem pro zásah Ústavního soudu. O důvodech, pro které je ve věcech, jako je odvolání starosty či místostarosty, třeba určité opatrnosti, hovoří i odůvodnění nálezu na str. 6 (druhý odstavec).Také z hlediska Evropské charty místní samosprávy (sdělení MZV č. 181/1999 Sb.) čl. 11 soudní rozhodnutí obstojí, neboť místním společenstvím má být zaručeno právo obracet se na soudy za účelem zajištění svobodného výkonu svých pravomocí, a to v daném případě bylo splněno. Názor správního soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí svým obsahem z mezí ústavního pořádku nevybočuje.Z výše uvedených důvodů měl být návrh zamítnut.JUDr. Pavel VarvařovskýBrno dne 30. září 2002
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:2002:4.US.331.02
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
IV. ÚS 331/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 113/27 SbNU 245
Populární název
Komunální ústavní stížnost - k volbě místostarosty obce
Datum rozhodnutí
30. 9. 2002
Datum vyhlášení
3. 10. 2002
Datum podání
24. 5. 2002
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O komunálních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy
Význam
3
Navrhovatel
OBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Lipno
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Zarembová Eva
Napadený akt
rozhodnutí soudu rozhodnutí správní
Typ výroku
vyhověno odmítnuto pro nedodržení lhůty - §43/1/b)