ECLI:CZ:US:2002:4.US.375.01
sp. zn. IV. ÚS 375/01
Usnesení
IV. ÚS 375/01
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Senát Ústavního soudu, složený z jeho předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Miloše Holečka, rozhodl ve věci návrhu P.P., zastoupeného JUDr. P.J., proti usnesení vyšetřovatele O.ú.v., Policie ČR ze dne 23. 4. 2001, ČVS: 0V2 - 514/2000 - 10, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 6. 2001 došel Ústavnímu soudu včas podaný návrh ze dne 6. 6. 2001, jehož obsahem byla stížnost proti předvolání stěžovatele, tehdy obviněného, ze dne 9. 5. 2001, vydaného vyšetřovatelem O.ú.v., ČVS: 0V2 - 514/2000 -10.
Po odstranění vad podaného návrhu tento nadále směřuje proti usnesení vyšetřovatele O.úv. Policie ČR ze dne 23. 4. 2001, ČVS: 0V2 - 514/2000 - 10, o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k vyšetření duševního stavu stěžovatele.
V podané ústavní stížnosti navrhovatel konstatuje, že ve své trestní věci podal proti zmíněnému usnesení v zákonné lhůtě stížnost. Na tuto stížnost mu však nebylo nikterak odpovězeno a nebyl ani jiným způsobem kontaktován ani vyrozuměn. Poté, co neobdržel žádné stanovisko ke své stížnosti, obrátil se na ústavní soud a podal zde shora uvedenou stížnost (původně) proti předvolání.
Tvrdí, že jeho stížností napadeným rozhodnutím vyšetřovatele, o níž nebylo, jak uvádí, dosud rozhodnuto, mělo být porušeno v čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Listina"), ústavně zaručené právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména. Konkrétně dodává: "Jsem osobou, která se cítí naprosto zdráva a dle mého názoru se nejedná o potřebu uvedenou v §105 odst. 1 trestního řádu, ale o jistou formu nátlaku na mou osobu, vyplývající z trestního řízení vedeného proti mé osobě."
Vzhledem k těmto skutečnostem se v petitu svého návrhu domáhá zrušení označeného usnesení vyšetřovatele, zřejmě pro odmítnutí výkonu spravedlnosti, když, jak tvrdí, o jeho stížnosti brojící proti tomuto usnesení nebylo doposud nikým rozhodnuto (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Ústavní soud podle §42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), vyžádal od orgánů činných v trestním řízení doklad o doručení rozhodnutí o stížnosti stěžovatele proti usnesení o přibrání znalců, napadenému ústavní stížností.
V té souvislosti zjistil, že o předmětné stížnosti navrhovatele rozhodl podle §146 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění do 31. 12. 2001 (dále jen "tr. ř."), příslušný státní zástupce OSZ dne 2. 5. 2001, pod sp. zn. 2 Zt 410/2000 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 5. 2001, jak prokazuje ve spise Ústavního soudu založený originál doručenky (č.l. 37).
Již na základě podaného návrhu a v něm obsažených tvrzení, jakož i obsahu usnesení státního zástupce, jímž rozhodl o stížnosti navrhovatele a doručenky, potvrzující řádné jeho doručení stěžovateli, dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Podaná ústavní stížnost by mohla být podnětem k věcnému projednání jen, jestliže by mířila právě proti usnesení státního zástupce coby rozhodnutí o posledním procesním prostředku (§72 .odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zákona). Jedině tímto postupem by mohlo dojít k nápravě možných porušení ústavně zaručených práv (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 219/96, in: ÚS, sv. 6, s. 563).
Vzhledem k těmto skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21.2.2002